Takový to konec si nezasloužila snad ani ta Mary-Sue co se nám podařila vytvořit...

... bohužel dostala se pod ruku dvoum nelítostným sestrám. Idril a Essylt...

...a aby to mělo to pravé grády... růžovo-fialová jsem já, zelená je Essylt.

"Miláčku máš všechno?" zeptala se mě matka a já jenom protočila oči. Jistě, že mám všechno. Nejedu do Bradavic poprvé... a navíc už nejsem malá holka.
Koukla jsem na svůj kufr a menší batoh. Vypadalo to v pořádku. Mrkla jsem do zrcadla: Moje dokonalé blond vlasy krásně kontrastovali s černě namalovanýma očima a černým oblečením.
"Jasně, mami. Mám všechno. Jedeme?" zeptala jsem se a už jsem se hrnula z našeho bytu 3+1.

Jakmile jsem vylezla z bytu, nasadila jsem si sluneční brýle. Mamka s oblibou prohlašovala, že v nich vypadám jako filmová superstar.
"Proč sis sebou nezabalila ty boty, Nancy?" křikla na mě mamča ještě ode dveří.
'Protože jsou hrozné,' pomyslela jsem si, ale nahlas jsem nic neřekla. Ani jsem nemohla - dostala jsem je od babičky k narozeninám. Děs a hrůza.

Radši jsem na nohou měla své pětikilové glády a nebo tenisky. 'Babi, fakt sorry, ale na baleríny nejsem,' ušklíbla jsem se v duchu a pokračovala v cestě. Máti dotaz jsem prostě ignorovala... často jsem to tak dělala a ona už si pomalu zvykla.
"Mami, pohni nebo mi ujede vlak," Křikla jsem na ni. Samozřejmě já už byla skoro venku z baráku a ona ještě stála ve dveřích.

Naházela jsem věci do auta a okamžitě nastoupila. Těšila jsem se do Bradavic, jako kdybych tam jela poprvé, přitom to letos mělo být naposledy...

"Měj se, mami."
"Napiš mi, Nancy..."
"Jasně," přitakala jsem mamce a v duchu se ušklíbla. Nikdy jsem jí nepsala a nevidím jediný důvod, cokoliv na tom měnit. Když už se vlak konečně rozjel a mně zmizelo nástupiště z dohledu, vydala jsem se hledat volné místo.

Samozřejmě... vlak byl skoro plný. Jako kdybych to nečekala... jednou by si taky moje úžasná matinka mohla pohnout...
"Nan? Nechceš se přidat k nám?" vykoukl z jednoho kupé blonďák. Lucius Malfoy. Zmijozelský playboy, který měl jedinou vadu... Nikdy mě nesbalil a že už se o to pokoušel od doby co se v něm začali bouřit hormony... bohužel u mě nikdy neuspěl.

Chvíli jsem váhala, ale spíš jen z principu, aby se neřeklo, že jsem tak snadná kořist. oba jsme věděli, že si nakonec přisednu, protože někdy jinde bych místo těžko hledala.
"Fajn... a neříkej mi Nan, buď od té dobroty, cukrouši." Na tváři se mi objevil arogantní úsměv a on na mně mohl oči nechat. Bavilo mě, si s ním hrát...

Byl jako hodný, poslušný mopslíček. Vešla jsem do kupé a pokynutím ruky jsem pozdravila ostatní moje spolucestovatele. Bellatrix, Narcisu, Lestrange a Snape... ach ano celá zmijozelská partička tam seděla. A výborně se asi bavila... dokud jsem nepřišla já a moje úžasné ego.

Pro Bellatrix jsem byla konkurence - neustále jsme se předháněly v oblíbenosti u mužské populace Bradavic a já momentálně vedla, Narcise jsem brala Luciuse a ti dva mě nesnášeli, protože mě nemohli mít. Idioti...

V klidu jsem se posadila. Přehodila nožku přes nožku, čímž sem na moment dala pánům pohled na mé krásné krajkové kalhotky a samolibně se usmála. Pánové asi začínali mít malý problém...

Lucius na ty dvě gorily vrhl vražedný pohled a oni jen poraženecky sklonily hlavy. Třásli se před ním jako osiky - ostatně se není čemu divit, Lucius uměl být velmi nebezpečný.
"Má drahá Nancy, jak ses měla o prázdninách?" Znuděně jsem se zadívala z okna a absolutně jsem ignorovala jeho kecy a ruku na mém stehně. A jako bonus jsem se královsky bavila při pohledu na Narcisu, jak může puknout vzteky.

"Úžasně Luciusi. Byla jsem v Paříži, nějaký čas v New Yorku u otce. Týden jsem si užívala na Bahamách. Prostě pohádka a jak ses měl ty? A co ty Narciso? Bello? Jste nějaké zamlklé?" usmála jsem se sladce na ty dvě. Bohudík, kyseleji se už tvářit nemohli, takže moji úžasnou náladu mi nezkazili.

"Většinu času jsem trávil v Londýně, až na pár týdnů, kdy jsem byl v Benátkách." I Lucius se líbezně usmál.
"Příští týden mám narozeniny a hodlám uspořádat menší oslavu. Bude tam jen několik vybraných lidí, spousta alkoholu a jiných nezbytně důležitých věcí... přijdeš?" Luciusova představa o menší oslavě čítala asi tak 200 lidí a tolik chlastu, že by to i romské rodině alkoholiků vystačilo a dvacet let. To jsem si přece nemohla nechat ujít!
"Jistě."

Narcisa po mě šlehla pohledem, který dokázal zabíjet. Ovšem jenom lidi, co měli srdce a mezi ty jsem bohu dík nepatřila.
"To jsem ráda," usmál se Lucius a rukou mi sjel mezi stehna.
"Brzdi chlapečku... tady není to pravé soukromí," zašeptala jsem mu smyslným hlasem do ouška.

Zahlédla jsem, jak se mu triumfálně zablýsklo v očích. Odmítala jsem být jeho luxusní doplněk, chtěla jsem ho do postele - nic víc, nic míň. Nejsem typ na trvalé vztahy.

Pak se stalo něco neuvěřitelného co jsem stěží stihla postřehnout. Naráz se zvedly tři postavy: Severus, Bellatrix a Narcisa. Všechny tři se otočili na mě s hůlkami v pohotovostní pozici a vyslali na mě kouzlo. Nějak jsem netušila co to je za kouzla. Jediné co jsem postřehla byli slova: "Adava kedavra." A pak už jen tma...

Rozhlédla jsem se kolem sebe. Všude bylo krásně modro a opodál stál nějaký příjemný pán.
"Kdo jste?" zeptala jsem se ho.
"Strážce Mary-Sue dívek. Podívej je jich tu plno," rozmáchl se rukou a já uviděla spoustu blonďatých, černovlasých i zrzavých dívek s dokonalým tělem i obličejem. Jen zkroušený výraz ve tváři jim moc neseděl.
A pak mi to bliklo... "Ach nééé.... já jsem Mary-Sue!!!" zavyla jsem zoufale a ten roztomilý pán se mi zahryzl do krku...

THE END