Prolog - Překvapení

Prolog k profesorské dcerušce. Co vás čeká? Taková menší oddechová klasická povídka a zlé dcerušce, která nejen, že má tatínka profesora (hádejte koho), ale taky velmi mocného dědečka... koho? to se dozvíte možná už ve třetí kapitole:).

PS: Ten za*ranje blog.cz v nejbližší době utopim, objesím, zastřelím a vyškrábu mu oči… jen jak přijdu na to jak se to dělá virtuálnímu světu… a nebo než si najdu jména administrátorů.

"Kdo jste?" vystoupil ze stínu Severus Snape, když se objevila postava v plášti.

"Ale copak, Severusi? Ty mě nepoznáváš?" ozval se ženský hlas.

"Kdo jste?" zeptal se znova. Postava si sundala kápí.

"Samantha?" vydechl překvapeně, při pohledu na tvář, kterou kápí skrývala.

"Takže si pamatuješ?" žena se mírně ušklíbla.

"Jistě jak bych mohl zapomenout…i když jsme se neviděli se šestnáct let."

"Už to bude skoro sedmnáct, Severusi," opravila ho s mírným škodolibým úsměvem. "Takže až tak dobře si nepamatuješ, nemám-li pravdu že? A pamatuješ si taky kde jsme se naposled viděli, nepočítám-li hostinu na konci roku? Ano byl si čerstvý profesor a právě si mě vyhodil ze své postele, protože ses bál vyhazovu."

"Ale…"

"Žádné ale! Máš štěstí, že se o tom nedozvěděl můj otec, hm… ale ne nebudu zlá, jsem tu kvůli jiné záležitosti."

"Kvůli čemu? Kvůli čemu jsi mě tedy nechala zavolat?" otázal se Severus s mírnou zvědavostí.

"Kvůli naší dceři," pronesla klidně sledovala jak Severus stále více bledne.

"Ehm… d - dceři???" zakuckal se.

"Jistě, nebo si snad pamatuješ, že by jsi použil ochranu?"

"Ne…"

"Karin, pojď sem pozdravit tatíčka?" mávla žena do tmy ze které se jako přízrak vynořila prakticky navlas stejná osoba, jako žena vedle ní. Vysoká štíhlá postava, černé dlouhé, rovné hedvábné vlasy, více pobledlá tvář, modro-zelené pronikavé oči a ironický výraz ve tváři.

"Ahoj otče," pronesla klidně.

"Ty-si-moje-dcera?!"

"Překvapivě," uchechtla se dívka.

"A co po mě chceš? A proč mi ji ukazuješ až teď? Po téměř sedmnácti letech?" otočil se zpátky k Samantě.

"Dříve nebyl důvod. Vystačili jsme si samy, ale teď si otec přeje, aby Karin byla v Anglii v jeho blízkosti a od tebe potřebuji pár maličkostí," pokrčila rameny.

"Co?"

"Potřebuji, aby si Karin do konce prázdnin ubytoval. Po prázdninách přestupuje z Krásnohůlek do Bradavic, takže ji budeš mít denno denně na očích. A tak potřebuji, abys jí dal svoje příjmení. To snad můžeš ne?" upřela naň prosebný pohled, kterému nemohl nikdo odolat.

"Tak… dobře. Kdy?"

"Okamžitě."

"Teď hned?"

"No… já mám ve Francii práci, takže se o Karin nemůžu starat."

"Tak tedy ano. Má nějaká zavazadla?"¨zeptal se jako by tam jejich dcera nebyla a té se to jaksi více nelíbilo.

"Hej! Já sem tadý!!!" dupla si nožkou.

"Promiň, máš nějaká zavazadla?" otočil se Severus tedy na svou dceru.

"Zítra mi je tam můj domácí skřítek dopraví," mávla rukou a obrátila se na matku. "Mamá, tak ahoj a pozdravuj ve Francii."

"Papa a vyřiď svému dědovi, že se mu koncem měsíce ohlásím ano?"

"Jistě." A puf, Samantha byla pryč, nejspíš zpět za kanálem.

"Tak půjdeme?"

"Ano, jistě. Umíš asistované přenášení?" zeptal se pro jistotu.

"Tsch," udělala akorát. Přece svému tatíčkovi nebude vysvětlovat, že už se umí i přenášet sama a kouzla dělá taky, i když není plnohodnotná čarodějka, ale když jste vnučkou toho koho jste, máte mnoho výhod…