Nesnáším pohádky

parodie, komedie na konec HP 7, v hlavní roli: Idril!:))). Pozor "povídka" obsahuje spoilery

"Nesnáším pohádky," řeknu znechuceně a zaklapnu knihu. Poslední díl Harryho Pottera. Relikvie smrti. Díl, na který jsme se tak těšila. Doufala jsem, že Rowlingová dostane rozum a Pottera zabije. Bohužel se tak nestalo.

Odhodím knihu na postel a otočím se k ní zády.

"Já je taky nemám rád," ozve se mi za zády. Zaraženě se zastavím. Ten hlas znám… až moc dobře. Pomalu se otočím a mám pocit, že vidím halucinaci.

"Voldy?" řeknu pomalu.

"Voldy?! Co to je za zkomoleninu mého jména? Já jsem Lord Voldemort. Pán světa, mistr v černé magii, " řekne (Hajzl) nafoukaně.

"A co tu děláš?" zeptám se inteligentně.

"To by mě taky zajímalo. A taky by mě zajímalo, kdo jsi zač, ty lidský červe," odfrkne si.

"Tak to prr. Já jsem živá osoba na rozdíl od tebe. Ty jsi jen vymyšlená postava z knížky. Fikce. Ale dobře, povím ti, s kým máš tu čest. Jsem Idril de Lans, spisovatelka fanfiction, budoucí vládkyně světa, milenka Severuse Snapea."

"Milenka Severuse?" vykulil svoje červeňoučké oči.

"Jistě. To je takovej ten mistr lektvarů a Smrtijed, kterého zabije tvůj had."

"Cože? Nic o tom nevím," řekne zaraženě. (Super, povedlo se mi vyvést z míry Voldíka.)

"Taky že jsi nečetl HP 7. A pravděpodobně nečteš žádné, jinak by si věděl, co jsou to relikvie a že krom té Brumbálovy starodávné hůlky je ještě neviditelný plášť a nějaký šutr, co oživuje mrtvé, ale proč ti to vlastně říkám. Nejsi pravý, si jen má vidina a Potter tě stejně zabije," povzdechnu si.

"Jak víš… o všem? Vidíš do budoucnosti?" podíval se na mě podezřívavě. (Chocni jasně sem vědma.)

"Tak nějak, ale budoucnost se dá změnit," usměji se.

"Pojď se mnou," řekne a natáhne slizkou ruku. Trochu znechuceně se na ni podívám, ale nakonec ji přijmu. To už se propadáme někam do neznáma… nebo spíš do jedné knížky, kterou jsem se rozhodla změnit.

Když jsem znova otevřela oči, viděla jsem před sebou akorát rozpadlou postel a opodál stát nějakého muže v černém

"Ahoj, Sevi," řekla sem s úsměvem a obrátila se k Voldymu nevšímaje si Severusových vyvalených očí. Aspoň prozatím… pak si jich budu všímat až moc.

"Tak co po mě chceš?"

"Pomoc vyhrát boj. Povíš mi všechno, co víš, a budeš stát po mém boku," řekl.

"Jo, klidně, chci aby Potter chcípl, takže v pohodě, ale taky něco chci… na oplátku," řekla sem a tajemně se usmála.

"Co chceš? Lord Voldemort nedá moc často dary," štěkl zle.

"No, tak prvně. Hůlku, Ollivander už utekl…tak byste mi mohl nějakou obstarat, a nebo víte co? Ať mi Bella donese tu svou novou a nezúčastňuje se vůbec boje, aspoň přežije. Je moje oblíbenkyně."

"Severusi? Zavolej Bellatrix, " mávl na Severuse,, který se uklonil a šáhl na své znamení zla. Hele, oni se dorozumívají i tak pospolu! To tam Rowla nenapsala.

"Dále… Severusovi za žádných okolností neublížíš a on pak půjde se mnou domů." Znova vyvalil bulvy. (No tak, Seve, ovládej se. Jsi obavaný mistr lektvarů, tak tu na mě nevyvaluj oči, jako bych byla duch.) "Jinak se na tebe vys***. Dále mi sežeň Smrtijedskou kápí, masku ne…a sežeň mi nějakou učebnici černé magie, to je vše," usmála sem se mile na jeho kyselý obličej.

"Snape, zařiď to," kývl na něj, ale já ho přerušila: "Ne, Severus zůstane tady, ty to zařiď, já si zatím tady se Sevim (znechucený pohled z obou stran) promluvím."

Voldemort chtě nechtě odešel (jinak by měl prosranou celou válku) a já přistoupila k Severusovi.

"Právě sem ti zachránila krk, i když o tom asi nevíš, Voldemort by tě zabil, ale něco ti musím říct," mrkla sem ke vchodu do Chroptící chýše, kde byl momentálně schovanej Potter s Grangerovou, "když vezmu v úvahu, že jsi miloval celej život Evansovou, že tě Brumbál poprosil, abys ho zabil, což ste měli naplánované dobře, že jsi celých sedm let zachraňoval Potterovi kejhák, že jsi tam poslal tu laň, že jsi stále na dobré straně, že mě nemiluješ tak... pujč mi hůlku," řekla sem a Severus byl tak omámen (jistěže mou krásou:D), že mi ji dal.

"Adava kedavra!" vykřikla jsem a Severus se skácel k zemi. Rychle sem k němu přešla a zkontrolovala puls. Žil. Byl jen v bezvědomí. Jistě, nebyla to má hůlka a taky sem to nemyslela vážně.

"Pottere? Vím, že tu seš i s Grangerovou, tak se vrať hezky do hradu a dělej, co uznáš za vhodné. Severus zemřel kvůli tobě," řekla sem tak, aby mě slyšeli, a uslyšela malé zašustění. Super, tahle část vyšla. Je to stejný, jako kdyby to ten blbeček viděl v myslánce. Ach, jak sem chytrá. (Ironie, silná ironie ze strany autora.)

"Co se stalo?" zeptal se hloupě (Ach, proč si ještě nikdo nevšiml toho, jakej je ve skutečnosti Voldy blbec?) Voldemort, když viděl Severuse na zemi. Naštěstí se vrátil i s Bellou, a tak sem mu mohla vrátit jeho hůlku.

"Níc, jen taková malá improvizace pro Pottera, kterej se tu stavil," mávla sem rukou a přistoupila k Belle.

"Hele, holka…jinak to fakt nejde, ona by pak nefungovala," řekla sem a vytrhla jí hůlku z ruky.

"Héj," pronesla nepříliš inteligentně.

"Crucio," řekla sem a se značným potěšením pozorovala jak se pavouk na kterého sem namířila hůlku, kroutí bolestí. Super, tak kouzlit jsem mohla.

"Co to mělo bejt a kdo jsi?" vyštěkla na mě Bella.

"Hele, já myslela, že pes byl tvůj bratránek a né ty. Budiž Siriusovi země lehká," řekla sem s úsměvem.

"Klid, Bello. Tahle osoba nám pomůže vyhrát válku," uklidnil ji a díkybohu na něj dala. (Asi ho fakt miluje.)

"Tahle?" podívala se přesto na mě znechuceně. Hej, co má proti mým křiklavě fialovým vlasům?

"Tahle a ty jsi mi právě prokázala velkou službu. Dala jsi jí svou hůlku. Nezúčastníš se boje," řekl s úsměvem (on se Voldy usmívá?:-!) a otočil se ke mně: " Co mám dělat?"

"To, co si měl v plánu, jestli Potter nepřijde do… však víš, chtěl si to udělat. Dobrý, Severusi? Sorry, ale musela sem tě "zabít", aby to před Potterem znělo věrohodně. Já vím, že ty seš na dobrej straně, klid, Voldy, teď už je to jedno, ale Potter musí umřít, jinak to nejde. Fakt! On není Lily a já jsem jen tak mimochodem stokrát lepší než ona," usmála jsem se na něj a budiž! On mi úsměv oplatil. (Hej, i Sevi se umí usmívat!)

Natáhla jsem si na sebe plášť a šla po Voldyho boku do Zapovězeného lesa, kde jsme měli čekat na Pottera, který možná přijde.

Jasně, že přišel a měl ty svoje slavné kecy o lásce, či co. Už jsem to jednou slyšela, tak na co to slyšet podruhé?

Nechala jsem Voldíka, aby ho zabil a tím Potter ochránil celý svět, a pak jsem vyšla na scénu.

"Voldemorte, nechcípl, bohužel… Zabil jsi jen kousek sebe, který se v něm usídlil. Musíš ho zabít ještě jednou, ale ne Brumbálovou hůlkou!" řekla jsem a stála nad Potterem.

"Ahoj Harry," usmála jsem se na něj "sladce", sebrala mu hůlku a poodešla.

"Takže tys neumřel?!" vykuli Voldemort svoje červeňoučký kukadla a zamrkal jak Barbie.

Hele, tohle už v knize nebylo :D. Jasně, tam ho zachránila Narcissa… která se momentálně válela někde v lese. Nikdy jsem ji neměla ráda.

"Neumřel! A stejně mě nikdy nezabiješ," vykřikl hrdinsky.

Ach, ta nebelvírská odvaha. Já si radši nechám zmijozelskou lstivost - ta se hodí víc.

"To se ještě uvidí! Avery, tvoji hůlku," máchl na jednoho Smrtijeda, který mu ji okamžitě podal. Uf, už sem se lekla, že mě neuposlechne. (Je na to dost blbej.)

"Adava kedavra!" zakřičel a Potter se skácel k zemi jak shnilá švestka. Šla jsem ho ještě zkontrolovat.

"Cruciatus," zkusila jsem, ale ani se nepohnul.

"Takže, teď jsem pánem světa?" otočil se na mě vítězoslavně Voldemort.

"Ano, i když… Adava kedavra," máchla jsem líně hůlkou a Voldy se skácel vedle svého životního protivníka.

"Jé, Smrtijedi," usmála jsem se líbezně na nebezpečně vyhlížející skupinku, která se ke mně blížila, "tak se tu mějte, já mizím," puf a přemístila jsem se do Chroptící chýše, kde na mě čekal ŽIVÝ Severus.

"Jdeš se mnou?" optala jsem se a podívala se na ležící knihu: Harry Potter a relikvie smrti, která zazářila. (Kdyby Voldy nebyl tak blbej, tak by si ji přečet, mě by nepotřeboval a žil by.) Severus přijal moji ruku a oba jsme se propadli zpátky do mého pokoje.

"Co tady budu dělat?" optal se.

"Nevím, třeba učit angličtinu," usmála jsem se blaženě.

Takový konec jsem si vždycky představovala. Potter mrtvý, Voldy mrtvý, Severus živý a se MNOU.

Ať žijou tragédie.