IV. Kapitola

!!!Následující kapitolu nedoporučuji číst osobám mladším patnácti let, protože by mohli utrpět nervový šok, nebo by mě mohli zabít jejich drahé matinky, že jsem je vyvedla z omylu jak se rodí děti. Ostatním také není doporučováno číst, poněvadž by mohli dostat šok z toho co jsem napsala tentokrá BEZ spolupráce s červenou knihovnou. Děkuji za pochopení a víte co…. Stejně si to všichni přečtete. Tyhle varování ještě nikdy nikoho nezastavili pokud vím:)))))!!!

"Areneis pojď sem," kývl na blonďatou dívku Lucius, a když k němu líně došla, zatlačil jí do jedné prázdné učebny co byla poblíž.

"Jau! To bolí," vytrhla se mu a bojovně si dala ruce v bok. "Tak co chceš?"

"Tahle se mnou mluvit nebudeš… Takhle ne," zavrčel výhružně.

"Ne? A kdo mi v tom zabrání? Ty? Nechtěj mě rozesmát…."

"Crucio," vykřikl v afektu první kletbu, která ho napadla, ale Ary ji bezproblémově a bez jakýchkoliv slov či sáhodlouhých mávání hůlkou odrazila.

"Zkus to ještě jednou," přistoupila těsně k němu, "a zkusíš to naposled."

"A co mi uděláš?" zeptal se posměšně. Napětí mezi nimi by se dalo i krájet.

"Myslím, že taková Adava by mohla stačit," ušklíbla se. Tahle debata už jí nudila a znala, nebo spíš chtěla pro tuhle chvíli znát, jen jediný způsob jak ji rychle ukončit.

Omotala Luciusovi ruce kolem krku a políbila ho. Lucius, jakmile pochopil, jí začal polibky oplácet. Jeho ruce chytli její zadeček a vysadili jí na lavici. Areneis přesunula své ruce dopředu a začala mu pomalu rozepínat knoflíčky u košile, což Lucius pochopil jako jasnou výzvu. Jednou rukou jí zajel pod sukni a druhou se snažil jí svléci halenku a následně i podprsenku. Během několika sekund byli oba svlečeni a blonďatý mladík mávnutím hůlky přeměnil hromadu harampádí na prostornou postel. Oba na ni padli a začali se vzájemně oddávat rozkoším, které dostatečně ukojili jejich sexuální choutky…

"Byl jsi úžasný," pohladila ho po nahé hrudi Areneis několik minut po jejich milostných hrátkách, když spokojeně oddechovali v posteli.

"Já vím," nasadil svůj typický malfoyský sebejistý úsměv a políbil ji pod znamínko, které bylo až doposud schované v jejím dekoltu. "Od této chvíle budeš vystupovat jako má dívka," řekl jen tak mimochodem.

"Ne."

"NE? Ale já se tě neptám…"

"Myslím, že jsem svéprávná osoba. Ne nemíním s tebou chodit. Nemíním vystupovat jako tvoje dívka a nadále nemíním, abys mi jakkoliv poroučel," pronesla chladným a rozhodným hlasem a podepřela se v rukou, aby ho lépe viděla.

"Co to máš? Na levém předloktí? To… to je znamení zla," vyhrkl značně překvapen, když chytil za ruku Areneis, která se mu všemožně pokoušela vytrhnou, a pořádně si prohlídnul ono magické tetování na její ruce.

"Ano! Je to znamení zla. Spokojen? A neříkej mi prosím tě, že to vidíš poprvé," snažila se znít zjevně lhostejně, ale nějak se jí to nedařilo.

"Takže ty jsi Smrtijedka."

Ne, ty debile, měla chuť ho seřvat, ale ovládla se. Zlost jenž pociťovala, byla především zlost na sebe samu. Jen a jen její vinou bylo, že si nedokázala uhlídat svoje utajení a oddala se chvilkové slabosti.

"Ano jsem a teď mě dobře poslouchej," zvedla se z postele.Během oblíkání a hledání svých svršků, mu chtěla vysvětlit čeho se smí a nesmí dopustit a jen se v duchu modlila, aby jí poslechl. "Nikdo. Opakuji nikdo se nesmí nic dozvědět. Pro ostatní okolo, vlastně pro celou školu budu tvoje dívka. Nakonec to není až tak špatný nápad, aspoň na mě nepadne špatný stín a budu se držet v blízkosti tebe i tvých přátel. Ano jsem služebník Pána zla a vím, že spousta z řad nejen zmijozelských se k němu hodlá v nejbližší době také přidat, ale nikdo se to o mě nesmí dozvědět. Budeš to vědět jen ty a já. A teď mě," zkontrolovala zda-li je spořádaně oblečená, "omluv. Musím si jít něco vyřídit," řekla a nechala tam stát vcelku zkoprnělého Luciuse. Nepochybovala, že jí na slovo poslechne a nikomu nic neřekne. V jejich kruzích měla tato lebka propletená s hadem, vypadající jako nevinné tetování, veliký význam.

Areneis rychle běžela přes bradavické pozemky, aby se co nejdříve dostala za hranice, chráněné proti přemisťování. Jakmile se tam dostala, přiložila hůlku na své Znamení zla, které jí přeneslo do sídla lorda Voldemorta.

Objevila přímo před jeho trůnem. "Můj pane," poklekla a čekala až bude vyzvána mluvit. Voldemort pohybem ruky umlčel tři muže okolo něj a začal se soustředit na dívku klečící mu u nohou.

"Areneis? Nečekal jsem tě. Nu povstaň, co mi neseš za zprávu?" pobídl ji.

"Můj pane… Lucius Malfoy se dozvěděl o tom, že patřím mezi vaše věrné, nikomu nic neřekne, ale jestli je tím špehem on… zasloužím si trest, pane."

"Ano, to jistě zasloužíš… taková neopatrnost… Crucio," pozvedl hůlku v nevinném gestu, ale dívka, která před ním před chvílí stála se začala bolestí svíjet na zemi. Když kouzlo vyprchalo, a Areneis byla zase schopna chladně uvažovat, Voldemort pokračoval.

"O Luciuse strach nemám. Je mi bezmezně věrný, ale tvoji neopatrnost bylo třeba potrestat. Teď se vrať zpět a pokračuj v úkolu. A ať už se nic podobného neopakuje, nikdo, ani Lucius, nemusí vědět, jaký je tvůj úkol," odmávl jí a Areneis se s úklonou přemístila zpět k bradavickým pozemkům