III. Kapitola - První den

Annelor se následující ráno probudila kupodivu s dobrou náladou.

Spolužačky ještě spali, ale to jí zrovna dvakrát nevadilo. Zaplula do koupelny, kde si dala ranní sprchu a oblékla se. Poté se rozhodla, že než se holky probudí, půjde si číst do společenské místnosti, aby je nebudila.

Bohužel, ve spolčence už někdo byl. A ten někdo byl její snoubenec. Člověk kterému se chtěla vyhýbat.

"Ahoj Anne," všiml si jí dřív, než stihla zmizet.

"Ahoj," vzdala to. Bylo by zbabělé, kdyby mu teď utekla, i když… zbabělé by to bylo i předtím, ale ne tolik.

"Zdá se mi to nebo se mi snažíš záměrně vyhnout?"

"Ne, nezdá se ti to," řekla popravdě.

Sirius se její pravdomluvnosti podivil: "Proč?"

"Proč zasnoubili mě s tebou a ani protestovat jsem nemohla. Nechci si tě vzít," málem se rozplakala.

"A myslíš si,. Že já jo? Máti mě do toho zatáhla proti mé vůli. Jsem v tom zcela nevině.

"Víš co? Uděláme kompromis," napadlo Ann.

"Jakej?"

"Nikomu o našem zasnoubení neřekneme. Nikdo se nic nedozví a tak budeme všichni spokojeni," vysvětlila svůj "geniální" plán.

"No… dobře. Tak přátelé?" natáhl ruku a ona ji s potěšením přijala.

"Ještě bych od na tebe měla malou prosbu. Nechtěla bych, aby se někdo dozvěděl, co mám společného s Malfoyem," řekla naprosto vážně.

"OK," souhlasil.

Poté už se bavili pouze o nezáživných věcech, aby řeč nestála. Nakonec tak za hodinu přišli dolů její spolubydlící a byli velmi překvapeni, když ji zahlédli v družném rozhovoru s Blackem. Sprostě ji odtáhli z jeho společnosti a spěchali na snídani.

"Co to bylo?" zeptala se Mary-Ann hned jak vyšli ze společenské místnosti.

"Co co bylo?" podivila se Ann.

"Se Siriusem," podotkla Kathrin. "Mary už je do něj totiž zamilovaná.

"Jo to. Jsme jenom kamarádi."

"Black se nikdy s žádnou holkou jen nekamarádí," řekla kousavě Lily.

"Se mnou jo, věř mi. Známe se už dýl," usmála se povzbudivě Ann na Mary.

Dívky kapitulovaly. Ann si pomyslela, že spolužačky časem pochopí, že se přátelí se Siriusem.

Jelikož se včera moc nenajedla, dostala při pohledu na jídlo příšerný hlad. Vrhla se na snídani a až poté, co spořádala kupu jídla byla spokojená.

"Co máme teď za hodinu?" zeptala se Ann, když měla konečně prázdnou pusu.

"No podle toho, co sis vybrala za obor. Já sem si vybrala léčitelství, takže mám teď bylinkářství," vysvětlila jí bleskově Lily.

"Díky. Doufám, že už za chvíli rozdaj rozvrhy, abych si to taky zjistila."

"Neboj, Lupin by je měl každou chvíli vydávat," uklidnila ji Lily. A taky, že jo. Za chvíli Ann a ostatní dostali svůj rozvrh.

Annelor přišla na to, že má díkybohu (nebo spíš naopak) bylinkářství spolu s Lily.

Hodina kupodivu proběhla celkem v pohodě až na pár neslušných návrhů na Lily, kterými ji častoval Potter.

Poté se obě dvě odebraly na hodinu obrany proti černé magii, kde se k nim připojila i Kathrin.

Annelor už snad posté procházela tou samou chodbou a stále nemohla objevit, kde má kabinet profesor lektvarů. Musela profesora poprosit o bezesný lektvar, aby ji už netrápily sny o smrti jejích rodičů.

Už si myslela, že je u svého cíle, když tu narazila do něčeho velkého a černého. Náraz ji zabolel až spadla na zem na něco měkkého. Pravděpodobně to byla ta samá věc, do které narazila.

To něco nahlas zaúpělo bolestí. Ann si uvědomila, že právě k zemi skolila nějakého člověka a její váha na jeho těle ho zřejmě netěší.

Rychle se zvedla nabídla pomocnou ruku. On ji však nepřijal. Teď už věděla, že to ono na co spadla, byl kluk.

"Promiň," omluvila se s upřímností v hlase. On na oplátku něco nesrozumitelně zavrčel. "Řekla jsem promiň," omluvila se hlasitěji, i když si byla jistá, že její omluvu slyšel.

Nevšímala si jeho pokusů ji beze slova obejít. "Jmenuji se Annelor Sinusová."

"Hmmm," zamručel nezáživně a znovu se ji pokusil ji obejít.

Jí se bohužel jeho nezájem nelíbil. "Co po mně chceš?" zeptal se nevraživě.

"Třeba by si ze slušnosti mohl říct, že mojí omluvu přijímáš."

"Nóóó."

"Prosimtě nevíš, kde je kabinet lektvarů?"

"To ti to mám fakt vysvětlovat?"

"Mohl by jsi projevit trochu účasti jelikož jsem tu teprve dva dny a nevyznám se tu."

"Ach tak, ty jsi ta nová mudlovská šmejdka."

"Mudlovská co?" rozčílila se Ann. "Tak chlapečku, uvědom si, že jsem z čistokrevného rodu a můj rodokmen sahá až do 15. století."

"Tak jak to, že nejsi ve Zmijozelu?"

"Asi proto,. Že tam jsou takoví dementi jako ty," rozčílila se úplně. Nejvíc ji rozčiloval ten jeho "klidný" hlas.

"No dovol. Nemíním se tady s tebou zahazovat," řekl.

"Nemusíš. Stačí, když mě dovedeš ke kabinetu profesora lektvarů."

"Proč tam chceš jít?"

"To není tvoje věc… Jak se vlastně jmenuješ?"

"Snape, Severus Snape," řekl neochotně.

"Tak…Sevi mohl by jsi zavést k profesorovi lektvarů.

"SEVI?!" rozzuřil se.

"Jééé, ty se umíš i rozzuřit," řekla nevinně.

"Prosím tě, pojď se mnou. Já tě tam odvedu," kapituloval. Chytl ji za rukáv hábitu a odvedl ji k profesorovu kabinetu. Tam jí nechal jen tak stát a rychle odcházel z její blízkosti.

Ann zaklepala na dveře a otevřel jí postarší buclatý pán ve kterém správně odhadla profesora lektvarů. Vyřídila s ním vše, co potřebovala až se divila jeho ochotě.