II. Kapitola

Mezitím co Smrtijedi šli pro Blacka do vězení, Laestriel si zase natáhla kápí. Netoužila, aby jí její bývalý spolužák poznal.

"Paní? Tady ho máte," přivedli jí dva Smrtijedi Siriuse a poklekli. To vězně ani nenapadlo a dál se vzpouzel.

"Poklekni před svou paní!" řekla Laes tichým, ale tvrdým hlasem.

"To mě ani nenapadne," štěkl a plivl jí pod nohy.

"Ty jsi neslyšel Paní?" vyjel na něj Voldemort a uhodil ho. Siriusovi stékal po rtu proužek krve.

"Klid, Voldemorte, tohle si vyřídím sama. Všichni ven!" přikázala.

"Ale paní co když…" začal Voldemort.

Laes na něj upřela své zelené oči: "Pochybuješ snad o mých schopností? Ne? Tak běž! Běžte
všichni!" křikla a ostatní se radši klidili, nebo by se také nemuseli dožít příštího východu slunce.
Sirius, který ležel na zemi svázaný v řetězech, se začal šíleně smát.

"Je ti něco k smíchu?!" zeptala se vražedně Laes, ale to on nevnímal.

"Vol… Voldemort… po… poslou… chá… žen… ženskou," vyrážel mezi záchvaty smíchu a jak to bylo vidět nemínil přestat.

"Cruciato," švihla Laestriel hůlkou. Už měla toho smíchu dost. No po tomto kouzelném slovíčku ho smích opustil a rychle ho nahradili neuvěřitelné bolesti.

"Tak co už víš proč Voldemort poslouchá ženskou?" řekla posměšně, "Cruciato!" Sirius si ani nestačil vydechnout po předchozím dosti silném Cruciu a už ho čekalo další. Měl holt štěstí.

"Tak co už se mi pokloníš?" zeptala se a v jejím hlase byla slyšet škodolibost.

"Nikdy, NIKDY se nepokloním někomu kdo nedokáže ani ukázat svoji tvář," vyplivl z úst krev.

"Chceš vidět moji tvář? Dobře," řekla lhostejně a sundala si kápí. Sirius s úžasem hleděla na tu krásnou tvář. Aristokratické rysy, jemná pleť, zelené kočičí oči a dlouhé rovné hnědé vlasy. Byla prostě nádherná. Vypadala jako nevinnost sama. Nebyl schopen uvěřit, že právě tenhle anděl v černém ho mučil.

"Vynadíváno?" řekla a zle se ušklíbla. To Siriuse probudilo. Ano tahle osoba ho mohla mučit. Byla to tak náhlá změna… Zelené oči byly studené a bez lesku, tvář zkřivená zlomyslným úšklebkem… Jak rychle se mohl stát z anděla ďábel? Vrtalo mu hlavou.

"Teď už poklekneš?"

"Ty… ty jsi mladší než já ž e ano?" zeptal se nevnímaje její otázku nebo spíš rozkaz.

"Nepovolila sem ti mluvit! Crucio!" řekla vztekle a Black se jí zase válel u nohou.¨

"Poklekneš?" řekla a kupodivu Sirius poklekl.

"Ale, ale, že by pán dostal rozum?" usmála se zle.

"Ne jen si připadám mladý na smrt," odvětil.

"Už-jednou-jsem-ti-řekla-abys-nemluvil-bez-vyzvání! Crucio," řekla naštvaně. Tenhle spratek odmítl poslouchat její rozkazy a to jí štvalo. Už jenom proto co byl zač.

"Stačí?" zeptala se a pohlížela na zmučenou a krvavou hromadu, "na něco jsem se ptala?!"

"Ano paní," řekl a v jeho hlase zněla jistá porážka. Ne nadarmo měla Laes nejsilnější magickou sílu na světě. Ukázalo se to i na jejím Cruciatu.

"Takže měla bych ti říct některá pravidla, protože jsem se rozhodla, že si tě nechám jako sluhu, aby se můj skřítek moc neunavoval. Takže za prvé: nikdy nepromluvíš bez mého povolení, za druhé: nebuš se mě nikdy na nic ptát, za třetí: budeš se moci pohybovat jen ve svém pokoji a v mém pokud si tě zavolám. To je zatím vše," řekla a šla otevřít dveře. Věděla, že ve vedlejší místnosti bude čekat Voldemort. Ne aby poslouchal, to by si nedovolil, ale aby jí byl na blízku.

"Zavolej Snape, aby ho ošetřil. Myslím, že mu není nejlíp a ať skřítci přichystají ten pokoj sousedící se mnou a Bella ho zabezpečí, aby Black nemohl uniknout. Odedneška je mým sluhou. Teď ať mě nikdo nevyrušuje," vychrlila na něj instrukce a Rychlým krokem odešla.

Laestriel si pohodlně sedla do koženého křesla v pokoji. Black si ji ani nepamatoval, pravda změnila se od té doby co odešla ze školy, ale i tak… Chodila jen o jeden ročník níž. Sice do Havrspáru, ale na něho si pamatovala. Až moc dobře…

Někdo zaklepal na dveře a Laes sebou trhla.

"Dále," řekla nevrle.

"Paní?" vstoupila nesměle Narcisa.

"Co chceš?!"

"Snape říkal, že už se z toho Black vyhrabal je schopný splnit svoje povinnosti."

"Dobře, odveď ho do vedlejšího pokoje a nařiď mu, aby mi za dvě hodiny nachystal koupel," řekla a sama pro sebe se ušklíbla.

"Jistě madam," uklonila se Cissa a odešla.

"Lenny?" zavolala do ticha Laestriel.

"Ano madam?" objevila se skřítka barevných šatech.

"Prosím tě, nachystej Blackovi nějaké jídlo. Určitě má hlad a Severu mu najíst na 100% nedal," mávla rukou .

"Jistě," a puf, skřítka byla v čudu.

Laes znuděně sáhla po knize, která ležela na stole.

Po půl hodině zase někdo zaklepal.

"Co je?" štěkla Laestriel. Nesnášela, když ji někdo vyrušoval z četby.

Vstoupil Lucius Malfoy. "Vražda snadno a rychle?" ušklíbl se, když viděl název knihy, kterou četla.

"Jak jinak se tě mám zbavit?" oplatila mu otázkou.

"Chce tě vidět Voldemort," řekl ignorujíc její otázku.

"CHCE VÁS! NAUČ SE POSLUŠNOSTI!" zvýšila hlas.

"Perfektus totalus," mávla hůlkou a Lucius se svalil k zemi.

"Poslušnost, poslušnost… té tě já naučím," řekla škodolibě už uklidněná.

"Nebudeš mi tykat! Crucio," řekla s pozorovala jak se Malfoy svíjí. "Budeš mě oslovovat paní! Crucio."

"Tak co? Už se budeš chovat ke své paní s náležitou úctou? Crucio."

"Nebudu," řekl sotva popadal dech.

"Dobře. Teď běž a řekni Voldemortovi, ať za tři hodiny přijde," odmávla ho.

"Jistě… madam," procedil skrz zuby a radši odešel.

Laes ani nestačila sáhnout po knize a už zase někdo klepal.

"Sakra dneska je to tu jak na Václaváku," řekla naštvaně a šla otevřít dveře.

"Blacku? Co chceš?" podivila se.

"Skřítka říkala, že chcete nachystat koupel," řekl a sklonil oči.

"Jistě. Pojď," mávla rukou a vtáhla Siriuse dovnitř.

"Víš co mě napadlo? Že by ses mohl stát Smrtijedem. Proti Cruciu si docela odolný," zasmála se.

"Nikdy, nikdy se nestanu Smrtijedem. Vám sloužím jen kvůli tomu, že nemám na vybranou," řekl vztekle.

"Já se tě na nic neptala," šlehla po něm pohledem. "Teď mi běž připravit koupel a pak se rozhodnu co dál s tebou," sedla si znovu do křesla a Sirius se poslušně odploužil.

Laes mu v duchu nadávala. Proč musí být tak hezký? Stále. Od té doby co jsem ho neviděla se skoro nezměnil a i teď v tak zuboženém stavu je krásný. Pane bože, za co mě trestáš?! Vždyť já sem docela hodná… až na těch pár mrtvol a umučených… No dobře ty vypálené domy se taky počítaj…ale nic víc. No i když… ne dobře, ten včerejší Smrtijed byl opravdový hajzl a smrt si zasloužil.

"Madam?" vytrhl jí z myšlenek Sirius, "koupel je připravená."

"Dobře, dobře. Můžeš jít ale o osmé přesně mi dones večeři," odmávla ho a šla do koupelny. Ani se nenamáhala za sebou zavřít, to však netušila, že její sluha neodešel a pozoroval její nádherné nahé tělo…