II. Kapitola

Další den přišel Areneis dopis. Nebyl od nikoho jiného, než od jejího pána. Lorda Voldemorta. Přinesl ho velký, zlověstně vyhlížející pták. Ary se ho nelekla a hned odmotala z jeho nohy dopis. Stálo tam jen několik málo slov: Čekám na hlášení.

Kurva co chce? Sem tu jen dva dny a už chce po mě hlášení… no jo co jiného se taky dá od Temného pána čekat?

"Počkej," sykla k ptákovi jako by jí mohl rozumět a rychle naškrábala odpověď.

Pane, po dvou dnech nemůžete ani vy, ctihodný lord Voldemort, nějaké ctihodné výsledky, ale i přesto, že jsem byla proti své vůli zařazena do Nebelvíru, už jsem si stihla získat náklonnost Luciuse Malfoye a tím celého Zmijozelu. Toť vše. Vaše oddaná Arenesi.

Dopis zalepila a rychle zamumlala kouzlo, aby se dopis nedostal do nepovolaných rukou. Pak stačilo přivázat odpověď na nohu a bylo to.

"Co to bylo?" přitočila se k ní zvědavě Lili.

"CO tě to zajímá?" odsekla vztekle a pohybem hůlky spálila Voldemortův dopis. Neměla zájem na tom, aby se někdo, byť jen maličko, dozvěděl o jejím poslání.

"Promiň, jsem se jen zeptala. Jestli nevidíš tak se s tebou snažím spřátelit," řekla uraženě.

"A jestli ty nevidíš tak o to tvé přátelíčkování tady nikdo nestojí," pitvořila její hlas Ary.

"Když myslíš… Jen jsem tě chtěla varovat před tou zmijozelskou smetánkou, nejsou to nic jiného než zlý protivní lidé zahrabáni v černé magii."

"To mluvíš o Snapeovi? Co vím byla jsi mu jednu dobu zvláště nakloněna," ušklíbla se blondýnka.

Zrzka zrudla, zrudla vzteky: "Ty… nic nevíš… kde ses to dozvěděla?" mluvila o překot. Areneis ji nechala svým myšlenkám a s elegancí lady, kterou by jí kde kdo záviděl, odešla ze síně.

"Co ti chtěla ta mudlovský šmejdka?" zastavil ji znenadání Snape, který se objevil jako duch.

"Nic jen sme si krásně, opravdu krásně popovídali o vašem mileneckém vztahu, i když… asi se jí do povídání moc nechtělo," zasmála se a chtěla ho obejít, akorát že jí Severus chytl za rameno.

"Vůbec,

netuším kde ses něco takového dozvěděla, ale nech Švandovou být rozumíš?" zasyčel jí do obličeje.

"Nebo co?" vystrčila vyzývavě bradu, ale on už jí nestačil odpovědět.

"Severus? Co to děláš?" zazněl sametově jemný hlas, který zněl jako pohlazení, ale v jeho podtónu byla jasná výhružka.

"Nic Luciusi," zamračil se a pustil Areneisinu rameno.

"Ahoj Luciusi," usmála se na něj hned, jak si upravila vlasy.

"Dobré ráno," řekl svým obvyklým hlasem, takže všechny překvapilo co udělal. Přitáhl si Ary k sobě a letmo jí políbil na rty.

"Co to bylo?" zašeptala. Nemínila dělat scény a už vůbec né kvůli tomu, že ji Lucius políbil, ale takové jednání si žádalo vysvětlení.

"Nic, jen polibek," odvětil lhostejným tónem, ale ruku z jejího ramene nesundal, ani když mířili na společnou hodinu přeměňování.

Do večerky, se už se po celém hradě rozšířili zprávy, že Malfoy začal chodit s nebelvírskou a všichni se s tím jakž takž smířili. Všichni až na jedinou osobu. Na Siriuse Blacka. Usmyslel si totiž, že Areneis se stane jeho další obětí. Přál si mít pramen jejích úžasných blond vlasů pověšený nad postelí mezi dalšími skalpy. Zamyšleně přejel rukou po desce své postele. Sakra musím tu couru mít! pomyslel si.

"Kriste co si ten Malfoy myslí? Že mu budu dělat děvku? Jsem tu sice kvůli úkolu pána, ale proto ještě někomu nemusím dělat kurvu. Jen ať si chlapeček nemyslí. Ještě uvidí kdo je to Areneis de Fate. Jenda z nejmocnějších lidí v zemi," vztekala se dívka nad malfoyovským jednáním v prázdné ložnici

. Dneska vědomě nechtěla vyvolávat otevřený konflikt, ale že s ní zacházel jako s kusem majetku ji rozpálilo doběla. Rozhodla se, že si ho ochočí, že okolo ní bude běhat jako poslušném pejsek a přiběhne na jakékoliv její zapískání…