II. Kapitola - Zařazení, ale kam?

Zbytek srpna utekl jako voda a byl čas jet do školy. Anne se vůbec netěšila, ale nic jiného jí nezbývalo. Nejradši by se vrátila do Francie do svých milovaných Krásnohůlek, kde měla přátelé… svého přítele.
Ach bože co asi dělá Michael? Pomyslela si. Tak se jí po něm stýskalo.

Annelor se dál potápěla do chmurných myšlenek, že si ani nevšimla, když do jejího pokoje stoupil Lucius.

"Sinusová? Máme jít. Můj papá nás volá," řekl bez jediné emoce.

"Už jdu Luciusi," poslušně se zvedla a zamířila ke dveřím. Kufry nechala v pokoji. Skřítci je přemístí.

"Připraveni? Dobře jdeme na to. Tady máte letax a ty Annelor si mě nepřej, pokud tě nezařadí do Zmijozelu," dodal Malfoy senior a podal jim nazelenalý prášek.

"Nástupiště 9 ¾," řekl Lucius a Anne ho napodobila.

Abraxasu s nimi na nástupiště neletěl. Něco takového by pro ně byla potupa a tak se o sebe už ti dva museli postarat sami. Každý si vzal svůj kufr a dál se sebe nevšímali.

Anne přemýšlela kam si sedne. Všechna kupé byla vesměs obsazena mladými studenty nebo kluky a tam se jí fakt nechtělo. Nakonec vlezla do kupé, kde bylo pět Nehelvítských dívek.

"Ahoj. Můžu si přisednout?" zeptala se nesměla a když dívky kývli na souhlas, sedla si.

"Čau já jsem Lili a tohle je Cathrin, Mary-Ane a Sandra," usmála se na ni zrzavá dívka a podala jí ruku.

"Ahoj já sem Annelor, ale můžete mi říkat Anne."

"Ještě jsem tě tu neviděla," začali ji zkoumat Mary-Ane. Dívka s dlouhými blond vlasy.

"Jsem nová. Přestoupila jsem sem z Krásnohůlek," odvětila Anne.

Dveře se po jejích slovech prudce otevřeli. Stáli tam čtyři kluci.

"Co chceš Pottere?!" vyjela okamžitě Lili na kluka s černými rozcuchanými vlasy.

"Pozvat tě na rande Evansová," ušklíbl se.

"Ne!" odvětila rázně.

"Máš smůlu Dvanácteráku," zasmál se druhý mladík a Anne ten hlas ihned poznala.

"A jéje kohopak tu máme?" všiml si obtloustlý kluk Annelor."

"Ahoj Anne," řekl zaraženě Sirius.

"A-ahoj," zakoktala se. Od jejich zasnoubení ho neviděla.

"Vy se znáte?" povytáhl obočí špatně vypadající hnědovlasý chlapec.

"Potkali sme se," řekla vyhýbavě Anne, dřív než stačil Sirius otevřít ústa. Všichni si je podezíravě prohlédli, ale pak se ten kluk usmál.

"Ahoj já jsem Remus, tohle je Peter a James," řkl a podal jí ruku plnou jizev. Anne se nad tím na chvilku pozastavila, ale pak ruku přijala.

"Annelor."

"Tak pánové, když už ste se seznámili s naší novou spolužačkou, mohli by ste jít," vyhnala je Cathrin a rychle zamkla kupé.

"To bylo nejrychlejší pozvání. Potter se překonává, minulý rok se mě zeptal až v Bradavicích," odfrkla si Lili.

"Vy se asi moc rádi nemáte co?" zeptala se opatrně jejich nová spolužačka.

"Blázníš? Lili ho nesnáší, ale on ji pořád zve na rande," odpověděla Mary.

"A co ty a Black? Jak jste se poznali?" změnila téma hovoru její druhá nová známá. A zrovna na to téma, kterému se Anne chtěla vyhnout.

"Potkali jsme se na jednom… večírku. Sorry holky, ale povím vám to později," vyhla se odpovědi a dívky to vzali kývnutím hlavy. Pak už se celou cestu do Bradavic bavili jen o bezvýznamných věcech.

Anne si přisedla k dívkám do podivného kočáru s ještě podivnějšími koňmi a jela vztříct svému osudu…

"Michal Machbellová, Anett Samuelová," odříkávala postarší profesorka. Profesorka McGonagallová, jak se Anne dověděla a prvňáci si sedali na stoličku. Poslední dívka byla zařazena do Mrzimoru a teď měla přít na řadu Anne. Děsně se jí klepali ruce, ale když profesorka řekla její jméno, odhodlaně si sedla na stoličku a nechala si nasadit Moudrý klobouk.

"Hm, máš chytrou hlavu, ale i odvahu. Nevím kam tě zařadit. Do Nebelvíru nebo Havrspáru?" přemýšlel Klobouk.

"DO Zmijozelu, prosím prosím do Zmijozelu," Modlila se v duchu Anne.

"Do Zmijozelu? Sama tam nechceš a byla bys tam velmi nešťastná. Máš dobré srdce. Není tam pro tebe místo. Tak tedy do NEBELVÍRU!" poslední slovo vykřikl klobouk nahlas a stůl a od nebelvírského stolu zazněl potlesk.

Anne se zklamaně šourala k nebelvírskému stolu. Byla ráda, že tam patří, ale přitom musela myslet na trest, který jí stihne až se to dozví její strýček, což jí kazilo veškerou radost.

"Tak vítej mezi námi," usmála se Lili a odsunula se, aby si měla Annelor kam sednout.

"Díky," usmála se smutně a dál už nic nevnímala. Nevšímala si ani jídla ani ředitelova proslovu a skoro ani netušila jak se dostala do Nebelvírské věže a uložila se ke spaní. Celou dobu přemýšlela nad tím čím jí asi strýc potrestá…