II. Kapitola - Problémy Severuse Snapea

Zbytek prázdnin nevylezl profesor lektvarů ani jednou ze své kobky, až se o něj jeho mladší kolega začal bát, a tak aspoň skřítkům nařídil, aby mu tam nosili jídlo (když u se na nic jiného nezmohl.)
Ale poté, co začali přijíždět žáci, se musel Severus chtě nechtě vrátit ke svým povinnostem profesora lektvarů a ředitele školy, avšak svého mladšího kolegu krom těch nejnutnějších věcí zcela ignoroval.
Harry si rozhodně nepřál být přehlížen a rozhodl se, nenechat vše tak, jak to je... a už aspoň kvůli jedinému důvodu.

"Pane řediteli, mohl by jste mi prosím vás podat sůl?" otočil se Harry na svého nadřízeného.
"Cože? Oh, jistě," probral se ze zamyšlení profesor Snape a natáhl se přes profesorku Prýtovou, aby mohl Potterovi podat slánku. Na maličký okamžik se jejich prsty dotkly a starší muž měl pocit, že cítil jemné pohlazení na hřbetu své ruky.

"Doušek živé smrti," řekl profesor Obrany chrliči a ten se poslušně odsunul. Harry vyklusal všechny schody mířící do ředitelovy pracovny, ale když chtěl zaklepat na dveře, zarazil se. Někdo tam rozmlouval a jeho vrozená zvědavost mu nedala, aby potichoučku nepootevřel dveře a nenakoukl dovnitř.
Severus tam stál do půl pasu nahý a okolo něj se točila nějaká žena, které si Potter, zcela zaujat svým kolegou, nevšímal. Byl paralyzován pohledem na nahé záda pana ředitele. Byly až neobvykle bledé a plné dlouhých, hlubokých jizev. Pocítil lítost, poprvé v životě si uvědomil, co si muž, který byl k němu otočen zády, musel vytrpět ve Voldemortových službách.
"Severusi, neměl by jsi se tolik zatěžovat. Už na to nemáš věk," kárala ho ta čarodějka, což Harryho probralo z jistého transu. Už už chtěl dát o sobě vědět, ale zarazil ho další počin té ženy a Severusovi slova. Byl prostě až moc zvědavý.
"Seleno, je mi přes čtyřicet, Brumbál byl ještě ve svých sto letech schopen vykonávat mnohem více povinností," řekl podrážděně a mírně sykl, když mu Selena začala mazat záda nějakou odporně vypadající mastičkou.
"Brumbál ale nežil několik let u Voldemorta, nepřežil desítky cruciátů a nekousl ho obrovský had, jehož jed máš mimochodem stále v krvi."
"To mi nemusíš říkat. Vím to až moc dobře, ale…"
"Ale?" vybídla ho mírně naštvaná.
"Nechci se hádat," mávl rukou. " Mám větší problémy."
"Třeba se svým učitelem obrany?" nadhodila s mírně škodolibým úsměvem. Znala svého dlouhověkého přítele moc dobře.
"Neprovokuj…" zavrčel výhružně, ale ona si pokoj nedala. "No jen si to přiznejte, pane Snape…"
Harryho velice zajímalo co jí Severus odpoví, ale jelikož už oba mluvili vcelku potichu, musel trochu více pokročit dopředu a shodou nešťastných náhod postupně jdoucích za sebou v minimálním intervalu shodil vázu, která s třeskotem dopadla na zem, zakopl o koberec a přistál přímo u paty svého nadřízeného.
"Pottere?! Co tu děláte?" otočil se bleskově Snape a pohled zavrtal do mladíka ležícího mu mezi nohama.
"Víte… já… já tu jaksi ležím…" začal úplně nesmyslně koktat, jelikož "mezi nohama" ředitele, který měl na sobě navíc jen kalhoty, mu to moc dobře nemyslelo.
"To vidím, pane Pottere, ale mě by zajímalo co KONKRÉTNĚ jste dělal v mé pracovně. Nemám pocit, že bych vás sem zval a lhát se nesnažte, to vám nikdo nešlo."
"No… já. Mohl-by-jste-se-prosím-vás-obléknout?" vychrlil Harry nervózně.

"Cože? Ou, jistě," pochopil a šáhl pro černou košili ledabyle hozenou přes křeslo.

"Tak co tu děláte? Nemyslím, že bych vás pozval."

"Ehm, musím s vámi mluvit pane řediteli."

"Severusi, mám pocit, že už mám hotovo, tak zase ve středu." Usmála se Selena a ani nečekala na odpověď a zmizela v krbu.

"Kdo to byl?" zeptal se Harry dřív než byl schopen zavřít ústa.

"Nemám důvod se vám svěřovat se svým soukromým životem, pane Pottere. Nic vám do toho není."

"Ani do vašeho zdravotního stavu?" popíchl ho.

"Do toho už vůbec ne," řekl tónem, který každého varoval před jasnou smrtí. "O čem jste se mnou chtěl mluvit?"

"Je pravda to, co říkala ta žena," řekl Harry, který okázale ignoroval Snapeovu otázku.

"Pane Pottere, myslím, že do mého zdravotního stavu vám zcela nic není a už jednou jsem vám to dal zcela jasně najevo."

"Ale je, a hodně," zašeptal potichu Harry, ale Severus ho přesto slyšel.

"Hodně?!" zeptal se Severus.

"Hodně… Já nechci zase někoho ztratit."

"Měl jsem za to, že mě nenávidíte, pane Pottere," pohlédl mu Snape zpříma do očí a napjatě čekal na odpověď.

"Už dlouho k vám cítím pravý opak nenávisti, pane řediteli a nedopustím, abyste byl další člověk, který mě opustí," oznámil Harry muži, kterého tolik miloval a vzal ho za ruce. "Ten polibek ve sklepení to nebyl omyl ani náhoda," zašeptal a přitiskl svá ústa na jeho.

Severus byl značně zaskočen tím, co se stalo v několika předchozích minutách, nebyl schopen jakkoli reagovat.

Potom ho Harry políbil podruhé, potřetí…

Napočtvrté už byl Severus schopen reagovat a sám mladého muže políbil. Harry mu vyšel vstříc a jejich oťukávání se postupně změnilo ve vzájemný a velmi vášnivý polibek.

Harry objal Severuse okolo krku a přitiskl se jeho stále rostoucí erekcí k jeho boku. Severus mu zavzdychal do úst a Harry mu začal rozepínat knoflíčky u košile. Severus ho napodobil. Když už oba byli jen v kalhotách, Harry cítil, jak Severus ztuhl. Chápavě se stáhl.

"Mi… miloval jste se už s mužem?" zeptal se Potter zadýchaně.

"Tykej mi prosím a ohledně tvé otázky…" Severus se zhluboka nadechl, "krom znásilňování, kterého se mi dostávalo od Malfoye staršího a Voldemorta, ne nemiloval jsem se ještě s mužem, ale o své orientaci mám jasno. Ženy mě nijak nepřitahují."

"Oh, promiň… Dracův otec? Draco se nikdy nezmínil… ne, zjevně o tom sám netušil.." Harry byl zjevně zaskočen.

"Dracův? Ty a pan Malfoy… mám pocit, že vy dva jste se nenáviděli."

"Zpočátku ano, ale… Severusi, nemluvme teď o minulosti, prosím," zaskučel muž a bolestně koukl na svou erekci, které se opět začala hlásit o slovo a které byla stále uvězněna v kalhotách.

"Ano, jistě," uvědomil si Severus a nevědomky, možná i schválně, mu rukou přejel po vyboulenině v kalhotách. Harry mimoděk zavzdychal a Severus se pobaveně usmál. Harry, kterého toto dráždění už mírně rozčilovalo(byl totiž sexuálně vyhladovělý), vytáhl ze zadní kapsy kalhot hůlku s rozhodnutím zbavit je všeho oblečení a věnovat se jen a jen tělu svého kolegy. Jeho plány mu ale překazilo zaklepání na dveře, kterém jim přinášeli snad všichni čerti.

Harry vztekle zavrčel: "Nech to být."

"Nemůžu, co kdyby sem ten někdo vrazil tak podle a zle jako ty?" snažil se vymanit své ruce z Harryho.

"Prosím, " zkusil to Harry naposled.

"Nemůžu… Povinnost volá a věř, že mi to v tuhle chvíli vadí možná víc než tobě. By mě zajímalo co s tím budu dělat," pohládl na svého "malého kamaráda", který byl stále (a pravděpodobně ještě dlouho bude) uvězněn v pevném sevření Severusových kalhot.)

"Dej si přes to hábit" oznámil mu Harry na oko uraženě zapínajíc si knoflíčky u košile. Všiml si, že jeden knoflíček zmizel neznámo kde.

"Harry…"

"Být tebou, tak bych se oblékal, než sem vtrhne ta osoba a uvidí nás v této situaci," řekl pobaveně. Uraženého ho zjevně hrát nebavilo…

Severus musel chtě nechtě přiznat, že by se měl obléct.

Během půl minuty, už byli oba zcela oblečeni se vzorně zapnutými hábity až ke krku a každý seděli spořádaně v křeslech naproti sobě. Vše vypadalo v naprostém pořádku, ale nezaujatý a velmi malý pozorovatel by si mohl povšimnout jejich nohou, které se pod stolem nenápadně dotýkali.

"Dále," řekl pan ředitel a do místnosti vstoupila mladá žena - učitelka Přeměňování.

"Dobrý den, pane řediteli… ach Harry, ahoj," pozdravila spořádaně ředitele a méně spořádaně svého kolegu.

"Všude jsem tě hledala. Chtěla jsem se tě zeptat jestli by jsi v sobotu nešel…" upřela na něj svoje modrá kukadla, ale Harry vyslal směrem ke svému milenci útrpný pohled, takže ta žena nestačila ani doříct větu a byla přerušena.

"Slečno Gosternová, mám takový pocit, že jste nepřišla za panem Potterem, ale za mnou. Své osobní věci si prosím řešte mimo tuto místnost," zpražil ji pohledem a pan Potter se začal zvedat.

"Mám takový pocit, že už jsme si všechno řekli. Teď jestli mě omluvíte… půjdu si dát ledovou sprchu," hodně ledovou, doplnil se v duchu.

"Ano, běžte. Ale později se ještě zastavte… mám takový pocit, že jednu věc ohledně studentů vaší koleje sme nechali nedořešenou…"