I. Kapitola

Příštího rána se Areneis vzbudila brzy. Po rychlé sprše, která už ji dokonale probrala, se rozhodla, že si trochu projde bradavický hrad, aby věděla, co od bradavických zdí může čekat. Našla dvě tajné chodby a jednu zvláštní místnost. Slíbila si, že to prozkoumá později, jelikož už se blížila hodina snídaně a ona by ráda viděla svůj rozvrh.

Když se jí ho dostalo, mimochodem od té zrzavé mudlovské šmejdky, s kterou sdílela ložnici, zjistila, že hned první hodinu mají se Zmijozelem lektvary. Zamířila přímo do sklepení, kde jaksi tušila, že bude laboratoř. Ještěže měla tak dobrý smysl pro orientaci.

Stoupla si ke dveřím ke dveřím a přemýšlela nad tím, jak napravit šlamastiku, kterou zpackal Moudrý klobouk.

"Sakra, koho musím zabít, abych sem se dostala mezi Zmijozelské. Ku*va! Za*ranej Nebelvír. Horší kolej jsem chytnout nemohla. Pí*a, já se na to…" nadávala dál Areneis na svoji milovanou kolej, že si ani nevšimla, že se k ní někdo blíží.

"Ahoj," ozvalo se v její blízkosti, až se lekla. Otočila se a pohlédla do tváře pěknému, velice pěknému mladíkovi.

"Ahoj, my se známe?" bylo vidět, že její nálada není zrovna v nejlepším stavu a jízlivost si to užívá.

"Neznáme. Já jsem Lucius Malfoy. Slyšel jsem, jak nadáváš na svoji milovanou kolej," usmál se a odhalil tím zářivě bílí chrup.

Tak Malfoy… Musím být milá! Areneis, buď milá, milá, milá… Tohle je tvoje vstupenka mezi budoucí Smrtijedy. Areneis si urovnala myšlenky v hlavě a zářivě se usmála.

"Já jsem Areneis de Fate, těší mě a… máš pravdu, vůbec nejsem spokojena s Nebelvírem. Vzhledem k mému rodu, zkušenostem a zájmům jsem měla být ve Zmijozelu. A do jaké koleje patříš ty?" zeptala se ho na předem zodpovězenou otázku.

"Samozřejmě ve Zmijozelu. Moje rodina je jedna z nejčistokrevnějších v Anglii," naparoval se.

"Konečně někdo normální," usmála se na něj, ale to už jejich rozhovor přerušil dav šourajících se na hodinu lektvarů.

Ary se díky tomu, že se dostala do učebny mezi prvnímu, mohla spokojeně sednout do zadních lavic v učebně.

"Tohle je moje místo," ozval se pohledný kluk, jak si mohla Areneis všimnout, když znuděně zvedla oči.

"Nezájem. Měl jsi přijít dřív," usmála se škodolibě.

"Tohle je moje místo už šest let," zopakoval.

"Opakuješ se, chlapče. Ty seš asi z Nebelvíru, což?"

"A ty si nová, pokud se nemýlím?" odpověděl jí otázkou.

"Jo, jestli tě to zajímá," nemínila se nechat vytočit. Tenhle chlapeček jí chtěl nahnat strach. Nevěděla, jestli se má smát, nebo brečet. Naštěstí její problém vyřešil profesor, který vešel do třídy.

"Pane Blacku, proč nesedíte?" zeptal se, když pohledem přejel po třídě.

"Už sedím," odpověděl pohotově hned, jak si kecnul na židli vedle Areneis. Z druhé strany si sedl brejlatý kluk s rozcuchanými vlasy a před ně špatně vypadající hubený kluk a naopak až moc dobře vypadající obtloustlý kluk.

"Dobře, tak když už se pánové usadili. Mohly bychom začít s hodinou. Slečno…," otočil se se zájmem na Ary.

"De Fate," odpověděla, když pochopila, co chce.

"Jistě, jistě. Slečno de Fate, jaké jsou vaše znalosti ohledně lektvarů, mohu-li se zeptat."

"Po celých se... ehm… šest let jsem měla z lektvarů V, pane profesore," uf málem jsem se přeřekla. Tohle se nesmí opakovat!

"Výborně, výborně. Myslím, že slečna Evansová a pan Snape mají konkurenci," usmál se a brebentil celý zbytek hodiny. Všichni si akčně psali zápisky, jen Areneis byla toho názoru, že tahle hodina se hodí akorát na to, aby si člověk pořádně schrupnul.

Konečně zazvonilo a žáci byli vysvobozeni ze sklepní učebny. Když všichni odcházeli, Black směrem k Areneis sykl malou výhružku: "Sem si už nesedej."

Ary se na něj jenom zářivě usmála a dál si ho nevšímala.

Poté zachytila Luciusův pohled, který říkal, aby přišla blíž.

"Ano, Luciusi." Přistoupila k němu. Zmijozeláci i Nebelvír zpozorněli. Stalo se naposled asi tak před stovkou let, že by spolu mluvil Nebelvír se Zmijozelem a nebyly to urážky.

"Myslím, Ary, že se nehodíš pro tuhle špinavou chásku. Co kdyby ses přidala k nám?" kývl na své spolužáky

"Ráda," usmála se a nechala se Luciusem odvést na další hodinu. I když se dostala do Nebelvíru, vypadalo to, že díky svému nadávání si získala Malfoyovu náklonnost. Hvězdy stáli při ní.