I. Kapitola - Seznámení

0

Dívka s vlasy jako měsíční obloha seděla v rohu pokoje. Všichni okolo se výborně bavili - tancovali, smáli se, pili a jedli. Jen ona seděla smutně v koutě. Co naplat, že měla krásné plesové šaty tmavě modré barvy, že její dlouhé tmavé vlasy byli svázané do nádherného drdolu, když její černé oči byli posmutnělé. Neleskla se v nich ani hvězdička štěstí…. Jen smutek…

"Annelore, nepřeji si, abyste tady takhle nečině seděla! Běžte se bavit s hosty," přikázal blonďatý muž, který přišel k dívce.

"Ano strýčku," řekla poslušně dívka a ztratila se v davu bavících se hostů. Už dávna přišla na to, že Abraxasu Malfoyovi se nemá odporovat, protože by za to mohl člověk draze zaplatit…

Annelore se propleta mezi muži a ženami v bohatých róbách a vyšla do zahrady. Tady se cítila líp, než mezi těmi nóbl lidmi.

"Ahoj, co tu děláš tak sama?" vytrhl jí z myšlenek tmavovlasý kluk, který si k ní přisedl na lavičku.

"Na to samé bych se mohla zeptat já tebe," odsekla a pokusila se ho ignorovat.

"Nevím jak ty, ale mě to mezi těma nafintěnýma paničkami a strašácích ve společenském hábitu nějak extra nebaví. Zvlášť, když se taková sešlost sejde u Malfoyů," řekl popravdě.

Anne na něj zvědavě koukla. Sice měl taky společenský hábit s nějakým erbem, ale nevypadal moc namyšleně a ani se nezdálo, že se zrovna dvakrát baví.

"Tak to vypadá, že jsem našel spřízněnou duši. Já jsem Sirius," usmál se a podal jí ruku.

"Anne," představila se a s náznakem úsměvu ruku přijala.

"Anne? Hezké jméno," složil jí poklonu a ona se za oplátku nesměle usmála, ale nic neřekla a tak Sirius zachoval mlčenlivost.

"Ááá, kohopak tu tady máme?" vytrhl je z toho posvátného ticha sametový hlas.

"Vypadni Malfoy," vyštěkl Sirius, když známá osoba vystoupila ze stínu.

"Copak Blacku? Není ti po chuti moje společnost? Jak vidím, tak už jsi se stihl seznámit s mojí sestřenkou," řekl jízlivě Malfoy junior.

"S tvojí… sestřenkou?" otázal se Sirius trochu vyveden z míry.

"Ano, s mojí sestřenkou. Annelor, můj otec tě hledá měla by jsi za ním jít," otočil se na dívku Lucius.

"Jistě, Luciusi," řekla způsobně, tak jak byla naučená, "Pánové? Omluvíte mě?" usmála se škrobeně na dva chlapce, kteří se nenávistně měřili, vysekla způsobné pukrle, jak je zvykem, u čistokrevných kouzelníků, a odešla dovnitř.

"Tady je," zvolal Abraxasu a na Anne se stočilo několik párů očí.

"Přál jsi si mě vidět strýčku?" uklonila se způsobně.

"Měl jste pravdu Abraxasu, opravdu rozkošná," zvolala žena s vypoulenýma očima a zažloutlou pletí.

"Že ano Walburgo? Pro vašeho syna jako stvořená," přitakal Malfoy.

"Ano, myslím, že tahle růžička bude ozdobou rodu Blacků," usmála se ta žena.

"Jistě. Však je to moje neteř. Kdy můžeme přichystat zásnuby?"

"Zásnuby?!" vyjekla Annelore.

"Ovšem drahoušku. Myslím, že s mým synem budete dokonalý pár," usmála se ta jí od začátku nepříjemná žena.

"Myslím, Abraxasu, že bychom to mohli oznámit hned. Jen co se můj syn oběvý. Reguluji, běž najít svého bratra," otočila se paní Blacková na mladíka s černými vlasy a vykulenýma očima.

"Ano, mamá," řekl trochu vystrašeně a odešel pryč.

Anne se zatím zmocňoval děs a vztek. Chtěli ji zasnoubit s bůh ví kým a ještě ke všemu měsíc po smrti jejich rodičů! Měla by držet smutek a né chystat svatbu. Měla vztek nejen na svého strýčka, ale taky sama na sebe! Že nedokázala oporovat proti jeho rozhodnutí. Že byla slabá. Bála se ho ano. Věděla co by následovalo, kdyby protestovala. Následovalo by jedno z jeho oblíbených Cruciátů, kterými ji obdarovával, když se k nim přistěhovala. Když byla ještě vzpurná…

"Annelor? Mohla by jsi se mnou jít do Slavnostního sálu?" požádal jí její strýc a oba zároveň vešli do místnosti, kde už bylo shromážděno plno lidí.

"Dámy a pánové. Shromáždil jsem vás dnes tady, abych vám oznámil dvě radostné noviny," řekl Malfoy, když vešel do sálu, "za prvé bych vám chtěl oznámit zasnoubení mého syna Luciuse Malfoye a Narcissy Blackové."

Od všudy přítomných kouzelníků a čarodějek se ozval potlesk a Cissa s Luciusem vystoupili z řady.

"Za druhé," sjednal si Malfoy ticho, "bych vám taky rád oznámil, že jsme se právě s paní Blackou dohodly na zasnoubení mé neteře Annelory Sidus a pana Siriuse Blacka!"

Sirius a Anne se po sobě překvapeně podivili, ale pak též vystoupili z řady, aby jim "obecenstvo" mohlo pogratulovat.

"Ty seš má snoubenka?" sykl potichu.

"Můžete utěšit jedině tím, že ani jsem neměla tušení, že ty máš mít můj snoubenec," sykla taky.