I. Kapitola - malinkatá krádež

Severus Snape seděl ve svých soukromých komnatách a četl. Taky co by dělal na vrchu? Na Vánoce tu zůstalo jen pár žáků a jeho jediný kolega, který pobývá o prázdninách v hradě, se o studenty určitě postará.

Najednou někdo zaklepal na dveře. "Dále," zabručel nevrle Snape.

"Vy Pottrere? Co tu děláte?" zamračil se.

"Trochu úcty, pane kolego. Přece jen už nejsem váš student," řekl Harry Potter.

"No prosím, kolego, ale co tu chcete?"

"Říkal jsem si… jste tu tak sám…proč se nejdete bavit s námi nahoru? Sou přece prázdniny?" byl na svého bývalého profesora neobvykle milí.

"Děkuji, profesore Pottere, ale radši zůstanu tady."

"Dobře. Mohu vám dělat společnost?" optal se mladý muž a sedl si do druhého křesla.

"Ale co žáci?" snažil se odehnat ho.

"Nebojte. Slečna Prýtová se o ně postará. Nakonec neodjela na svátky."

"Aha," a dál se věnoval své četbě nevnímaje svého kolegu, ale nebylo tomu tak doopravdy. Na knihu se v Potterově přítomnosti nemohl vůbec soustředit..

Harryho velice zajímalo co jeho kolega čte, a tak obešel křeslo a nahlédl Snapeovi do knihy. Při tomto nevinném gestu Severusovi olízl ušní lalůček a ten se celý zachvěl.

Potter si jako by nic sedl zpátky do křesla a dál pohlížel na Snape, který se snažil soustředit na čtení.

"To si budete celý večer číst?"

"Ano. Nepočítal jsem s ničí návštěvou a tato kniha je velice zajímavá a už dlouho si ji chci přečíst," opověděl zdvořile.

"Nevěřím. Něco takového nemůže bavit ani vás," zašklebil se Potter a pohlédl na název mudlovské knihy. Nedovedl si představit co taková Jane Eyrová obsahuje a ani to radši vědět nechtěl.

"Dobře," zaklapl knihu, "co jste mi chtěl?"

"Nic. Jen si popovídat… Jste děsně uzavřený… s nikým se nebavíte… mám o vás… starost."

"Ach, ano! Slavný pan Potter má zase záchranářský komplex. Nebojte se, jsme zcela v pořádku," řekl co nejjízlivěji.

"Opravdu?" přistoupil k němu blíž.

"Ano, jsem zcela v pořádku," odpověděl Snape a zrychleným dechem a stoupl si. Stáli těsně vedle sebe. Obličeje tři centimetry od sebe. Oba vzrušeně dýchali.

"Teď, když jste uspokojil svoji zvědavost, by jste se mohl vzdálit."

"Nemohl," zašeptal Harry a zrušil mezi nimi i to malou mezeru.

Jednou, dvakrát políbil svého kolegu a když nereagoval, zkusil to i potřetí. To už ani Snape nevydržel své sebeovládání a polibky oplácel. Zprvu nesměle, pak už vášnivě. Vnímal jen Harryho jazyk, který se proplétal s tím jeho, a hbité ruce, které ho hladili po celém těle.

Když se jejich rty rozpojili, aby si vydechli, Snapeovi se vrátila troška zdravého rozumu a uvědomil si z kým a co dělal.

"Ven! Ven!!!" zařval. Harryho radši, i když nerad, poslechl a klidil se z pokoje. Prozatím mu polibek, který ukradl svému staršímu kolegovy, stačil…