8. Způsob

8. Před hodinou mu nachystat na jeho židli prdící polštářek.

Tak tenhle žert vypadá jako by ho napsali Fred a Georgie. Počkat…co když tu knížku opravdu oni dva napsali? Musím se je na to poptat.

Ale kde proboha vzít ten prdící polštářek? Jasně, že mě to nenapadlo dřív. Můžu si to objednat u Taškáře a zítra to budu mít už expres přinesené sovou. Hned jdu napsat objednávku.

Ráno při snídani ke mně přiletěla neznámá sova s balíčkem.

"Co to je?" zeptali se mě dvojhlasně Weasliovic dvojčata.

"Překvápko kluci," pronesla jsem tajemně a odešla.

Chudáci, vypadali jako bych jim sebrala jejich oblíbenou hračku, když jsem jim nechtěla říct, co mám v balíčku, na kterém bylo viditelné logo Taškáře.

První dvojhodinovku jsme měli dějiny čar a kouzel, takže jsem se mohla v klidu oddávat myšlenkám na svůj další povedený žertík, který jsem hodlala provést Snapeovi poslední dvojhodinovku dnešního dne.

Den utekl poměrně rychle a už přede mnou byl poslední předmět dne - dvojhodinovka mých "oblíbených" lektvarů. Plán už jsem měla vymyšlený. Použiji stejně jako posledně levitační kouzlo, těsně předtím, než ostatní vejdou do učebny.

U učebny ve sklepení, jsem byla překvapivě jako první.

Pozorně jsem se rozhlédla, a když jsem neviděla ani človíčka, otevřela jsem neslyšně dveře a pomaloučku polštářek posílala k učitelské židli, když dosedl rychle jsem zas zavřela a dělala jako že už čekám na hodinu.

Snape nás pustil dovnitř a hned nám zadal práci. Já jako poslušná žákyně jsem si pokorně chystala pomůcky, když tu Snape zakřičel: "Co je tohle?" A zvedl do víšky můj prdící polštářek.

Snažila jsem se být co nejmenší, ale stejně jsem neunikla jeho spalujícímu pohledu, kterým na mě okamžitě pohlédl.

Radši sem zarytě mlčela a připravovala pohled, i když po jeho nenávistimími pohledy to šlo těžko.

To jsem zas jednou něco zpackala….