6. Způsob

6. Při hodině lektvarů vyskočit, začít ukazovat na Snapea a hystericky vřískat: "Hejno hroznýšů. Pomoc hroznýši!"

To je právě pro mě - pro šaška.

Dělat hysterickou ženskou? Žádný problém. Ani si to nemusím nacvičovat. Stejně nemám čas, když mi lektvary začínají asi za pět minut. Už bych měla jít. Pohyblivé schody jsou někdy pěkně zrádné….

Jako obvykle vařím lektvar a snažím se nevnímat Snapeovi vražedné pohledy, kterými mě už nějaký čas, popravdě od doby, co jsem zorganizovala první způsob,bombarduje, a to doslova.

Najednou vyskočím, vytřeštím oči jak nejvíc mohu, vystřelím ruku na profesora a začnu na celou učebnu ječet: " Hejno hroznýšů! Pomoct! Hejno velkých hnusných hroznýšů!"

Zraky mých vrstevníků se na mě upřou, některým nedojde (převážně to platí o milovaných spolužácích ze Zmijozelu), ale většině ano (třikrát Hurá! pro Nebelvír) , že jde jen o další malé, nenápadné pozdvižení a začnou se pochechtávat. (Už jsem vám říkala, že máme lektvary se Zmijozelem? Ne? Tak teď to víte.)

"Slečno Simonová, prosím vás mohla byste uklidnit vaši spolužačku?" obrátí se Snape na Kate podrážděným hlasem.

Ta se ke mně přiblíží,chytne mě za rameno a potichoučku se zeptá: "Jde o další způsob,jak ho vytočit?"

Skoro neznatelně kývnu a ona, i přes svou posedlost dodržování pravidel, horko těžko zadržuje výbuch smíchu. Já "v naprostém klidu" pokračuji ve své roli.

"Pomoc! Nesnáším hroznýše! Odežeňte je!" křičím dál a Kate dělá, že se mě snaží uklidnit. Moc jí to nejde. Jako herečka by se neuchytila. Myslím si, že konkurence z její strany nehrozí. Hlavní role v telenovelách jsou moje. José, těš se! Takovou hysterku jsi ještě nezažil. Běda ti, jestli nepřijedeš!

To už se ke mně pomalým krokem přibližuje i Snape. Jestli si myslí, že jsem jak had, na kterého se musíte upřeně dívat, aby na vás nezaútočil, je vedle jak ta jedle. Ovšem představa, Snapea v tom arabském oblečku, sedícího na koberečku s tou divnou flétnou v ruce, či co to je, předním kobra v košíku… Chudák kobra.

"Né, ať se ten hnusný, slizký had nepřibližuje!" šílím a ukazuji na profesora, který je stále blíž a blíž…

"Slečno Lenasková, nechtěla byste se uklidnit?!" běsní a jeho zažloutlá pleť začíná pomalu ale jistě rudnout.

Neposlušnost v jeho hodinách? Neexistuje! Teda spíš neexistovala, uchichtnu se v duchu, když bleskově zkontroluji dění okolo sebe. Mí drazí spolužáci vesele sledují grotesku, přesněji řečeno vřeštící Miriam Lenaskovou. Absolutně neberou na vědomí Snapeovo napomínání. Přece se nebudou vracet k nějakým kotlíkům!

"Slečno, jen klid," snaží se mě Snape uklidnit po dobrém, ale ani se neobtěžuji na to reagovat.

Jen se mě dotkne, vyskočím na židli a začnu na novo: "Ať jde pryč ten slizký had! Já se ho bojím."

Snape kupodivu odejde ke katedře, ale jen něco vytáhne a vrací se. Teď se bojím doopravdy.

Mě znovu "ovládá" hysterie, ale on to nevnímá. Pevně mě chytne a něco mi nalije do krku.

Odhaduji to na uklidňující doušek, a tak se chtě nechtě musím trochu zklidnit.

Když se zdá, že jsem už trochu vzpamatovala, Snape požádá Kate, aby se mnou zašla na ošetřovnu, kde mě má madam Pomfeyová vyšetřit.Říká to takovým způsobem, jako by nepochyboval o tom, že Lockhart bude mým sousedem u svatého Munga. Mám sto chutí odseknout něco ve smyslu, že psychiatra nepotřebuji. Já ale malým dětem nekazím iluze a těm velkým už vůbec ne. Mám se příliš ráda. Nechci přijít k úrazu. Od Snapea by to hodně bolelo.

Jen zajdeme s Kate za roh, obě jako na povel vybuchneme smíchy.

"Z toho…z toho jsem nemohla…prej hro…hroznýši!" vyráží ze sebe Kate v záchvatech smíchu. "Miri, ty jsi fakticky neuvěřitelná. S tebe jednou něco bude holka," směje se dál a já s ní…