2. Způsob

2. Říct mu, že mu to dneska obzvlášť sekne.

Zajímalo by mě, jestli mu už někdo někdy něco takového řekl, protože si nedovedu představit nikoho, kdo by si myslel, že to Snapeovi sluší. Ale při nejbližší příležitosti to uslyší.

Rozhodla jsem se, že mu to řeknu co nejdřív, abych to měla z krku. Druhý den při snídani, když jsem ho viděla odcházet, řekla jsem si: "Tohle je tvoje šance, Miriam."

Když byl už u dveří, vstala jsem a přes půl síně zakřičela: "Mohl byste, pane profesore, na mě počkat? Něco bych vám chtěla říct."

Snape na mě udiveně koukl, ale zastavil se a počkal, až k němu dojdu.

"Ano?" zeptal se, jakmile jsem byla u něj.

"Víte, pane profesore, chtěla jsem vám jen říct," začala jsem jako by nesměle. "Chtěla jsem vám říct, že vám to dnes strašně sluší. Máte dokonalý účes a ten váš černý hábit má perfektní střih a vaše bledá pleť je tak krásně bílá," vychrlila jsem a čekala na jeho rekci.

Jeho "krásně" bílá pleť začala pomalu rudnou a rudla ještě víc, jak si uvědomoval, že všichni žáci, co mě slyšeli, se smějí.

"Co si to dovolujete, slečno?" řekl, ale na víc se nezmohl a zmizel. Bylo mu jasné, že mi nemůže dát žádný trest ani mi ubrat body, jelikož to nebyla, tedy aspoň ne podle předpisů, žádná urážka.

Asi mi Snape na lektvarech zavaří, ale ten jeho pohled stál za to. Možná.

Nenávidím ho! Nenávidím Snapea! Čekala jsem, že mi to zavaří, ale tohle bylo příliš.

Celou dobu mě pozoroval a čekal na jakoukoliv chybičku, ale takovou radost jsem mu nemínila udělat. Naštěstí jsem v lektvarech docela dobrá a tuto hodinu jsem se obzvlášť snažila. Bohužel Snape si vždy něco najde.

Jen za takovou prkotinu, jako byl o trochu menší oheň pod kotlíkem mi srazil 30 bodů a ještě k tomu měl jízlivé poznámky. Ten hajzl! Tohle mu nedaruji. Ještě uvidí, čeho jsem schopná…