10. Způsob

10. Pokud jste dívka, pokuste se Snapea políbit.

COŽE? KU°VA. NE TO NEUDĚLÁM!!! KONČÍM! Zděsila jsem se při té představě, že bych měla políbit toho nerudého, slizkého a ohavného Snapea. Bohužel, to bych musela neznát dvojčata Weaslyovi, abych mohla spláchnout tu odpornou knihu do záchodu.

"Tak co Miri? Jak se těšíš na polibek od svého "milovaného" profesora?" objevila se vedle mě jedna zrzavá hlava. Fred to asi byl.

"No? Kdy to hodláš provést?" otočila jsem se. Z druhé strany se na mě šklebil George.

"Máte smůlu pánové. Končím, tohle neudělám," oznámila jsem jim rázně.

"Ne?" ty dva na sebe pobaveně mrkli. CO maj za lubem?

"Víš… seš perfektní chytačka Nebelvíru," začal Fred, "a tak nás napadlo," pokračovalo jeho dvojče, "že by se ti hodilo jedno závodní koště," usmáli se a vytáhli fungl nový kulový blesk. "Ale něco za něco," mrkl na ni Fred. "Budeš dál pokračovat ve způsobech." "My se při nich totiž náramně bavíme."

"Kluci," povzdychla jsem si. Po novém závodním koštěti jsem už dlouho toužila a oni mi ho tu teď nabízí prakticky zadarmo. "Dobře, ale můžu vynechat tenhle způsob? Prosím," upřela jsem na ně prosebně svoje kukadla, ale podle jiskřiček v jejich očích jsem poznala, že už ani Bůh mi nepomůže.

"Klucí…" zaprosila jsem naposled, ale poté co oba rázně zakroutili hlavami jsem to vzdala. Kvůli tomu koštěti bych zaprodala i duši a oni to dobře vědí.

"Počítáme s tím zejtra. Pak dostaneš koště," rozloučili se se mnou.

Ne, ne, to nemůžu udělat. Jen při pomyšlení, že bych ho měla políbit… blééé.

Hlavně né na veřejnosti… moc. Jelikož to nebude pokoření jen pro něj, ale také pro mě… a velké a to jenom kvůli zábavě dvou nejmenovaných osob.

Po hodině lektvarů jsem sebrala všechnu odvahu co jsem vymetla i v těch nejmenších koutech svého podvědomí a zhluboka jsem se nadechla.

"Pane profesore?" oslovila jsem ho, když ostatní odcházeli. Všichni se zastavili v půlce pohybu a otočili se s kulišáckými úsměvu. Věděli, že míním zase něco provést. Ach jak jsem průhledná a nebo to bude spíš tím, že od začátku roku uběhli už skoro dva měsíce a já za tu dobu stihla vyvést celkem devět docela povedených kousků na účet všemi tak milovaného profesora.

Měla jsem pocit, že Snape potichu zaúpěl, ale opravdu to byl asi jen pocit. On nikdy neúpí.
"Co chcete?" otočil se neochotně.

"Poděkovat vám za vaši dnešní hodinu," přistoupila jsem blíž.

"Ale?" pozvedl jedno obočí

Dodala jsem si ještě trochu odvahy a políbila ho.

Při pohledu na jeho orlí nos jsem radši zavřela oči a snažila jsem se obměkčit jeho pasivitu. Rukama jsem mu zajela do jeho havraních vlasů a najednou jsem ztuhla v hrůze. Ty vlasy byli mastné jak slepičí vývar a pohybovali se v něm jacísi tvorečkové. Chtěl mě přinutit, abych ho znovu políbila. Očividně se mu to líbilo, ale mě ne. Znechuceně jsem se odtáhla a pohlédla na ruku. Kriste! Vždyť on měl vši!

"Konec, takhle to nejde," zavolal někdo a všichni okolo mě zkameněli.
"Miriam kolikrát jsem ti říkal, že máš hrát svou roli a né vybočovat podle svého!" přicupitala ke mně mladá dívka s fialovými vlasy.
"Promiň Idril, když mě se to takhle… zdálo efektivnější," řekla jsem kajícně.
"Žádné efektivnější! Ty jsi moje postava! Já jsem tě vymyslela a tak budeš dělat co si přeji. Jinak nedostaneš žádné koště. A že sem ti připsala velkou touhu po Kulovém blesku…," usmála se zle.
"Dobře, dobře. Fakt ho musím políbit?Je to nezbytné?" ohrnula jsem no.
"Bohužel… moje čtenářky žádají další způsob a já nevymyslela nic lepšího. Až přijdeš na něco čím otravovat Sevika, tak mi dej vědět," řekla pobaveně. Věděla jsem, že moje stvořenkyně by byla ráda na mém místě a líbala by Snapea. Milovala ho. Popravdě netušila jsem co na něm vidí, ale to je její věc.

"Tak do práce! A ať je to tentokrát podle mě," řekla a zmizela. Čas se vrátil zpátky a já se ocitla na stejném místě a ve stejné situaci jako před minutou.

"Co jste chtěla?" zeptal se nevrle.

"Poděkovat vám," usmála jsem se zářivě.

"Ale?" pozvedl obočí.

Posbírala jsem poslední kousek odvahy, přistoupila jsem blíž a políbila jsem ho.

Ze začátku se vzpíral, ale pak se podjal podmanivé touze mých úst (ehm ). Líbal opravdu dobře. Objala jsem ho okolo krku a on mě popadl do náruče. Jazykem jsem mu vjela do úst a pohrávala si s jeho. Z našeho bláznivého blouznění nás probralo nás až obdivné zahvízdání. Od koho jiného než od dvojčat že.

"Lenasková…," zavrčel výhružně.

"Ano pane profesore?" zazubila jsem se. Věděla jsem, že mi nemůže nic udělat, nýbrž jsem nelíbala jen já jeho, ale i on mě.

"Zmizte. Ještě si to s vámi vyřídím," zavrčel.

"Už se těším uculila jsem se a snažila se co nejdřív vypařit.

"Deset bodů dolů," slyšela jsem jak na mě ještě zavolal, ale nějak mě to netrápilo. Deset bodů sem deset tam. Hlavně, že budu mít koště.

"Tak tady ho máš," předávali mi kluci slavnostně Kulový blesk.

Vzala jsem ho s posvátnou úctou do ruky a ještě než dvojčata odešla jsem se zeptala: "A kluci? Kde jste ho vlastně vzali?"

"Víš, že ani nevíme? Přišlo poštou s lístečkem: Pro Miriam za to, že vám všem dělá šaška."

"Aha," usmála jsem se. Já věděla komu za něj vděčím…