VII. Kapitola

"Ááá, Sinerová," vystoupil zpoza stínu Lucius.

"Co chceš Malfoyi?" podívala se na něj mdle.

"Ale copak copak? Že by tě Black zlobil?" ušklíbl se.

"Copak? Pan Malfoy Kreténský neví, že s Blacke už nechodím?" podívala se mu zle do očí.

"Tohle jsi přehnala."

"Ne, ty jsi to přehnal a už dávno. Kašlu na tebe Malfoyi a jestli mi chceš udělat radost tak tohle vypij," hodila mu malou lahvičku do ruky, kterou Lucius hbitě chytil.

"Co to je?"

"Jestli mě miluješ tak to vipij," vmetla mu do obličeje a Lucius ji kupodivu poslechl.

"Ještě furt mě miluješ?"

"Cože? Co to kecáš za nesmysli Sinerová," zakroutil hlavou a odpochodoval pryč.

"Tak tohle bych už měla... Peroxid mě už nadále nebude obtěžovat a já mohu v klidu zemřít," usmála se smutně Viwian a vydala se na pozemky.


"Viwi! Kde jsi byla?" přiběhla k ní Mary, když se Viwian, mimochodem na kost promrzlá, vrátila do společenky.

"Projít se co by?" zadrkotala zubama Viwian.

"Jo a ani na večeři si nezašla co? Čím hodláš docílit toho, že budeš držet hladovku?" vyjela na ni zase Mary.

"Nech toho Mary! Já žádnou hladovku nedržím! Jen nemám hlad."

"To je kvůli Siriusovi že jo? Tak mě teď poslouchej!" štěkla na ni rázně je jí kamarádka, když hodlala Viwian odejít.

"Nemíním se bavit o tom hajzlovi," zasyčela.

"Ale budeš muset, tak si sedni! Za prvé Sirius za to nemuže," začala Mary a Viwian chtěla něco podoktnout, "Mlč a poslouchej," zavrčela její spolužačka tak nebezpečně, že už Viwian radši jen poslouchala.

"Takže Sirius za nic nemůže, protože tě stále miluje, ale někdo, myslím, že Malfoy, nalil Siriusovi do pití nápoj lásky či něco podobného, což spůsobilo, že se chová jako naprostý magor a běhá za tou prsatou blondýnou z Havrspáru," řekla Mary jedním dechem.

"To myslíš vážně?" vykulila oči Viwian a do očí se jí rázem vrátil jejich obvyklílesk, nebo aspoň část.

"A co chceš dělat? Dostal nápoj lásky a nevšímá si mě," znovu poklesla Viwian.

"No, ale Křikla by měl mít ve svých soukromých zásobách protilék," usmála se povzbudivě Mary.

"Ale jak se tam k němu dostaneme?"

"Neměj starost. Počkej. Za chvíli by měla přijít Lili s Jamesem. Všechno jsme domluvili," řekla Mary a mezitím, než přišli ti dva, tak obě dívky pracovali na úkolu z Přeměňování.

"Mary, Viwian, čekáte dlouho?" přivítala je Lili a za ruku táhla Jamese.

"Ahoj," broukl.

"Mary co jsi nám chtěla?" zeptala se Lili.

"No…..," začala jim Mary vyprávět celou svoji teorii o Siriusovi, "a tak mě napadlo, že by jsme mu mohli dát protilektvar a na to potřebuji Jamesovu pomoc," dokončila.

"Na co? A jak chcete získat ten protilektvar?" zeptal se jmenovaný.

"No… Remus mi říkal že máš jeden šikovný plášť," usmála se Mary.

"Já toho Remuse…," ulevil si James.

"Mohl by jsi ho pro nás tedy ukrást?" usmála se Lili, která samozřejmě o neviditelném plášti věděla.

"A co za to?" zjihl.

"Třeba… třeba pusu, ale až budeme mít ten protilék," zchladila ho Lili, když už nastavoval pusu.

"Dobře….tak dneska o půlnoci tady," řekl a odešel za svými přáteli.

"Lili? Mary? Viwian?" zašeptal někdo do ticha.

"Jamesi? Remusi? Konečně že jste přišli," řekl hlas patřící Lili a v krbu se rozžehl oheň.

"Holky? Dobře, že jste tady. Změna plánu, zařídíme to s Remusem sami. Protože vy se ani jedna nevyznáte v Křiklanově kabinetu a neumíte se plížit po hradě takže můžete jít v klidu spát," řekl na úvod.

"Jakže? Vy nás nechcete do toho plánu?" podivila se Mary, "Já to všechno vymyslela a vy nás teď vyšachujete?"

"Ne, Mary, lásko, pochop. Vy jste dívky a nevyznáte se v Křiklanově kabinetu. Mi ano. Už jsme tam několikrát byli. Nechceme vás vystavovat zbytečnému nebezpečí," uklidnil ji Lupin.

"A kdo mu to naleje do pití?" zeptala se dosud mlčící Viwian.

"O to se postará Červíček…teda Peter. Je to domluvený," řekl James.

"Dobře, mi teď půjdeme spát. Pak nám řeknete jak to dopadlo ano?" usmála se Lili, líbla Jamese na tvář a spolu s Mary, která se ještě rozloučila s rámusem, a Viwian odešli do dívčích ložnic.

"Viwian!" zařval na bledou dívku někdo. Viwi se se zájmem otočila.

"Siriusi?" vydechla překvapeně.

"Co se díváš tak překvapeně?" usmál se na ni tím svým okouzlujícím úsměvem.

"Ty…my….no už jsi v pohodě?" zakoktala se.

"Jasně. Viwi, co je s tebou? Jsi nějaká pohublá, pobledlá," začal opatrně.

"Promiň Siriusi, ale musím jít. Je to…..zatím moc těžké. Ať ti James s Remusem všechno vysvětlí," řekla rychle a utekla. Všechno se jí zdálo tak…. Neuvěřitelné. Sirius je zase zpátky. Zase ji miluje, ale vůbec netuší kolik bolesti jí způsobil.

"Viwí? Co se stalo?" dohonila ji Mary.

"Nic. Co by se mělo dít?"

"No…. Sirius je zase normální a ty s ním nejsi?"

"Mary, ale on si vůbec nic nepamatuje. NIC. Chápeš? Neví kolik mi způsobil bolesti," povzdechla si Viwian a svezla se na podlahu.

"Ale no tak… to bude dobrý," snažila se ji povzbudit Mary.

"Nebude! Nemůžu s ním znova být! Chápeš?"

"Viwian, neboj fakt to bude v pohodě. Teď pojď na večeři," usmála se Mary optimisticky a táhla svoji zrzatou přítelkyni do Velké síně.

Viwian si nalila dýňovou šťávu a čučela do blba (na blba ne, žádný se tam pravděpodobně nevyskytoval).

"Tak a teď něco sníš!" poručila Mary své přítelkyni a přistrčila před ni talíř nejrozmanitějšího jídla. Viwian se už jen z toho pohledu udělalo zle a při představě, že by něco z toho měla pozřít….

"Ne díky. Mě bude stačit jablko," řekla opatrně a sáhla po nejmenším jablku co našla.

"Neštvi mě!"

"Mary… opravdu nechci jíst stačí?!" vyjela na ni Viwian a Mary teda kapitulovala.

"Viwi. Zlato," přišel k ní ve spolčence Sirius a tvářil se provinile.

"Ano?" zvedla hlavu od učebnice přeměňování.

"Kluci mi všechno řekli a… já si opravdu nic nepamatuji. Je mi to moc líto. Musel jsem ti strašně ublížit. Odpustíš mi?" klekl si před ni.

"Siriusi," povzdechla si.

"Viwian, prosím! Já tě miluji. Nikdy bych tě s jinou nepodved."

"Ale udělal si to," téměř zašeptala.

"Promiň. Víš, že to nebylo myšleno úmyslně. Odpusť."

"Dobře…"

"Víš že tě miluji?" usmál se a sedl si k ní do křesla.

"Já tebe taky," oplatila mu úsměv mdle. Nějak neměla na nic sílu. Odložila knihu a přitulila se k Siriusovi. Po chvilce co jí hladil po vlasech usla.

"Viwian?" snažil se ji Sirius jemně probudit, ale nějak na to nereagovala a tak ji vzal do náruče a odnesl do dívčích ložnic.

"Jak jsem se sem dostala?" zeptala se Viwian ráno, když se probudila.

"Sirius tě přenesl," řekla Lili a dál se věnovala úpravě svých vlasů.

"Hm…super," zamířila Viwian do sprchy a hned po tom zamířila do společenské místnosti.

"Ahoj princezno," usmál se na ni hned Sirius a to jí trochu zvedlo náladu.

"Ahoj," řekla šťastně a políbila ho na uvítanou.

"Jdeme na snídani?"

"No…. Jo jdeme," přikývla a zavěsila se do Siriuse.

"Viwi? Proč nejíš?" všiml si její nečinnosti u stolu plného dobrot Sirius.

"Nemám hlad."

"Opravdu? Si celá pobledlá…" začal, ale ona na něj hned vyjela: "Prosím tě! Co s tím máte! Mary má taky pořád starosti abych jedla a teď ještě začneš ty."

"Dobře. Dobře vzdávám se. Co teď máme za hodinu?"

"Přeměňování," řekl Remus, který si k nim spolu s Mary přisedl.

"Ach ne… McGonagallka," povzdechl si Sirius a radši se věnoval své slanině s vajíčky, když si všimnul, že jo od profesorského stolu pozoruje jedna nejmenovaná profesorka.

"Jdeme?" zvedl hlavu, když spořádal ten kopec co si naložil, a všiml si jak ho ostatní pobaveně pozorují.

"No co? Mám hlad," ohradil se se smíchem a spolu se svými nebelvírskými spolužáky se vydal na hodinu Přeměňování.

"Viwi co je?" zastavil se a ostatní taky, když viděli, jak se Viwian zastavila a jen tak tak se chytla zdi aby nespadla na zem.

"Opravdu?" otázal se Remus.

"Jasně jsem v pohodě," pokusila se o úsměv, ale udělala jen dva kroky a už se kátila v bezvědomí k zemi…

"Co jí je madam Pomfreyová?" zeptal se Sirius znepokojeně jako každých pět minut od doby co ji odnesl na ošetřovnu.

"Pane Blacku! Nechte mě laskavě pracovat a odejděte!" vyjela na něj Poppy, "až budu něco vědět pošlu vám sovu," řekla už trochu smířlivěji. Ten kluk se opravdu trápil a ona to věděla. Teď jen doufala, že se nepotvrdí její domněnka…

"Siriusi, co je jí?" seběhli se k němu jeho spolužáci jakmile vstoupil do společenky.

"Nevím. Pomfreyová ještě nic nezjistila a Viwian je stále v bezvědomí. Teď mě omluvte. Jdu spát," odmávl své přátele a šel do chlapeckých ložnic.

"Tichošlápku?" vyrušil ho z přemítání známý hlas. "Tichošlápku, já vím že nespíš."

"Jamesi, ale ty nevíš jaké to je. Když jsem ji tam viděl ležet pobledlou na posteli a nemohl jsem ji nějak pomoct," otočil se na něj Sirius.

"Ale no tak kámo… Mary už říkala, že nějakou dobu Viwian nebyla v pořádku. Ty za to nemůžeš," snažil se ho uchlácholit.

"Ne? A kvůli komu nebyla v pořádku? Kvůli mně! Dvanácteráku… já nevím co dělat," jedna neposedná slza mu vyklouzla zpoza řas.

"Vím jak se cítíš… Kdyby se něco stalo Lili tak taky nevím co bych dělal. Víš co? Ráno moudřejší večera. Kluci za chvíli přijdou, tak abych šli spát," usmál se James povzbudivě a zalehl do postele.

"Poppy, víš už něco nového?" přišel pozdě v noci na ošetřovnu Brumbál.

"Ne Albusi. Ta dívka se ještě neprobrala, ale mám podezření na anorexie, i když jistotu budu mít až když si s ní promluvím," odpověděla ošetřovatelka.

"Dobře, až budeš něco vědět tak mi dej vědět. Přece jenom je to dcera ministra," s těmito slovy odešel Brumbál pryč.

"Už se vzbudila?"

"Před chvílí pane Blacku, ale říkala jsem, že vám dám sama vědět."

"Jistě madam Pomfreyová, ale když…" zarazil se Sirius.

"Já vím pane Blacku, ale napřed mi prosím dovolte, abych ji vyšetřila. Můžete se za ní stavit odpoledne. Teď běžte na vyučování," vyhnala ho ošetřovatelka a vrátila se ke své pacientce.

"Slečno Sinerová? Jak vám je?" zeptala se starostlivě.

"Nijak dobře. Děsně mě bolí hlava a cítím se hrozně slabě," odpověděla malátně Viw.

"Mohla by jste mi říct slečno jak jste poslední dobou jedla?"

"Proč? Co to má co dělat s mojí nemocí?"

"Hodně. Tak… jedla jste vůbec?"

"Jistě. Sem tam sem něco zakousla.."

"Jako například?"

"Jablko, někdy kousek chleba a tak. Proč? To má být výslech?"

"Ne slečno. Musím vám bohužel oznámit, že trpíte mentální anorexií," řekla Poppy bez úsměvu.

"Nesmysl!" odporovala Viwian horlivě.

"Nesmysl? Tak si stoupni na váhu holčičko," naštvala se a jedním pohybem hůlky se před dívkou objevila mudlovský váha.

"No?" zvedla obočí a tak si rudovláska stoupla na váhu a ta v mžiku ukázala 46,5 kg.

"Neříkala jsem to?! Při své výšce by jste měla mít minimálně 55 kilo! Jste silně pod svou váhou," rozčílila se a Viwi jen sklopila oči.

"Povíte to někomu?"

"Jistě že! Pokud nechcete abych vás poslala k svatému Mungovi, tak to budete muset říct vy svým přátelům."

"Ale… no tak dobře," vzdala to Viwian.

"Viwian!" seběhli se k ní po obědě poberti spolu s Mary a Lili.

"Viwian co ti je?" zeptala se starostlivě Mary, zatímco Sirius si ke své dívce přisedl a vzal ji za ruku.

"Mám," nadechla se Viwian, "mám anorexii."

"Cože to máš?" zeptal se nepříliš inteligentně James.

"Jamesi, ty nevíš co to je?" otočila se na něj nebezpečně Lili.

"Já to taky nevím," přidal se Sirius.

"To sem si mohla myslet," zanadávala Lili a otočila se na Viwi, "mám jim to vysvětlit?"

"Když budeš tak hodná… já nemám sílu."

"Mentální anorexie je nemoc, která se vyskytuje především u dívek. Dívky začínají držet dietu, hubnout a pomalu přestávají jíst až jim stačí třeba jedno jablko denně nebo taky nic. Tím ale jejich tělo slábne a je připravováno o všechny nezbytné minerály a vitamíny. Tahle nemoc často končí smrtí, ale některé dívky se vyléčí," odcitovala Lili jedním dechem jako z učebnice.

"No co na mě koukáte? Něco sem o tom četla."

"Viwian? Lásko, to je to opravdu tak vážné?" podíval se na ni Sirius ustaraně.

"No… madam Pomfreyová říkala, že docela jo, ale prý když mi pomůžete, tak mě nepošle k sv. Mungovi," usmála se povzbudivě.

"Viw, kdybych to jen věděla…." Začala Mary, ale její kamarádka ji přerušila.

"Mary, nic si nevyčítej. Je to jen moje chyba!"

"Tak mi půjdem Viwian… snad tě Pomfreyka brzo propustí," usmál se Remus a začal je všechny vyhánět. Všechny až na Siriuse, který tam s zůstal se svou milovanou.

Následující pokračovaní nedoporučuji číst osobám mladším patnácti let, protože by mohli utrpět nervový šok, nebo by mě mohli zabít jejich drahé matinky, že jsem je vyvedla z omylu jak se rodí děti. Ostatním také není doporučováno číst, poněvadž by mohli dostat šok z toho co jsem napsala ve spolupráci s červenou knihovnou. Děkuji za pochopení a víte co…. Stejně si to všichni přečtete :D. Tyhle varování ještě nikdy nikoho nezastavili pokud vím:))))).

"Všechno je to moje vina," sklonil hlavu Sirius.

"Ale co to kecáš… Siri. Tohle je jen můj problém."

"Ne, kdybych byl pořád s tebou tak by se to nestalo.

"Siriusi Blacku! Podívej se na mě!" chytla Viwian jeho obličej do rukou a donutila ho, aby se jí podíval do očí, "nikdy! Už nikdy neříkej, že je to tvoje chyba! Rozumíš?! Já tě miluji hlupáku," usmála se.

Najednou si uvědomila jak jsou u sebe blízko. Pohlédla Siriusovi do očí a ten její pohled opětoval. Přiblížil se o pár centimetrů blíž a jejich rty se spojili v nekonečně dlouhý polibek.

"Viwian já…"

"Pššt," položila mu prst na pusu a začala ho znovu líbat.

Oba se svalili do nemocniční postele a Sirius začal Viwian rozvazovat košilku. Než jí ji přetáhl přes hlavu podíval se jí do očí v nichž měl otázku. Viwian jen němě kývla a tak jí zbavil posledního kousku oblečení. Při pohledu na její nádherné, ale trochu pohublé tělo zalapal po dechu. Chtěl ji čím dál tím víc.

Pomalu jí políbil na ústa, na krk na bříško, ale intimnějším místům se vyhnul. Líbal jí na stehna a pak se pomalu vrátil k jejím bradavkám. Začal jí je laskat kolem dokola až nakonec rty pevně uchopil bradavku a začal ji sát, což Viwian přivádělo k šílenství.

"Ach, Siriusi, prosím," zasténala. "Prosím…"

Ale nevypadalo to, že by Sirius spěchal. Jeho ústa se posunula níž, mezi její chvějící se stehna. Když jí začal laskat jazykem, její myšlenky se rozplynuli neznámo kam a byla schopna už jen vnímat ten opojný pocit vzrušení.

"Víc, chci víc," zašeptala sotva slyšitelně, ale Sirius ji rozuměl. Najednou byl svlečen a připraven do ní vniknout. "Můžu?" zeptal se ještě. "Ano!" bylo mu odpovědí a tak do ní prudce vniknul, až Viwian vykřikla. Sirius jí začal líbat, aby se uklidnila a pomalu se v ní začal pochybovat, ale Viwi chtěla víc a sama zrychlovala tempo. Viwian pocítila ohromnou explozi, jako by jí projel blesk, každým svalem, každým pórem. Bylo to až děsivé, ale zároveň úžasné. Vykřikla Siriusovi jméno a slyšela jeho, jak šeptá její.

Sirius se překulil vedle ní a jemně jí objal. "Prosím, zůstaň tu dnes se mnou," zašeptala jeho dívka potichu a skoro ihned potom usnula.

Madam Pomfreyová se vydala na ošetřovno. Byl čas večeře a její jediná pacientka potřebovala pravidelně jíst. Potichu otevřela dovnitř, ale zarazila se ve dveřích, když viděla všude okolo poházené oblečení. Její pacientka spokojeně oddechovala v náručí Siriuse Blacka.

"Protentokrát jí tu večeři prominu," řekla si sama pro sebe a z ošetřovny odcházela s úsměvem na rtech.