VI. Kapitola

"Siriusi? Děkuji za hábit," probrala Blacka ráno Viwian z podivné strnulosti. Seděl v křesle nevnímal nic a nikoho. Jen se díval do blba. (Nebo na blba?:))

"Viwi! Děkuji," oživl.

"Nemáš zač a… promiň, že jsem včera tak uteka. Víš, bylo toho na mě moc."

"V pohodě, Viwi, já už se bál…" nedopověděl, protože ho Viwian přerušila.

"Pšššt, už se neboj," položila mu prsty na ústa a sedla si mu na klín.

Sirius se k ní naklonil a jejich rty se střetly. Líbali se nenasytně. Ne žádné nesmělé polibky, ale vášnivé a divoké, jako by si nahrazovali tu dobu, co spolu nebyli.

"Ehm, ehm," vytrhl je z jejich "práce" povědomý hlas.

Nad nimi stáli čtyři pobavené obličeje jejich přátel. Lily, James, Remus a Mary.

Viwian zjevně spokojena sama se sebou se konečně po dlouhé procházce vydala zpátky do společenské místnosti, kde už jí zjevně očekával Sirius.

"Siriusi?" usmála se a přišla k němu. Seděl v křesle a tupě zíral před sebe.

"CO je Sinerová? Nechceš mě nechat na pokoji? Mám teď rande," štěkl na ni a odpochodoval pryč ze společenky.

"Viděla si to?! Co to mělo znamenat?!" zeptala se udiveně Viwian Mary, která zrovna přicházela z dívčích ložnic.

"Ten co teď odcházel byl Sirius?" ujistila se Mary.

"Jo a choval se jako bychom spolu nechodili," Viwian byla ještě stále v šoku.

"Neboj to se vyřeší."

"Vyřeší?! Vyřeší?!! Právě mi do očí řekl, že má rande!!!" začala vřískat Viwian.

"Cože?!"

"Přesně tak. Sukničkář byl a bude. Já pro něj byla jen hračka... asi. A teď když mě omluvíš tak si pudu lehnout," řekla tvrdě Viwian a rázným krokem zamířila do ložnice, kde padla na postel a rozbrečela se.
Sirius ji podved.... jen si s ní hrál... nemohla tomu uvěřit....další chlap co jí zničil život.

Brečela hodně a dlouho. Mohla si to dovolit. Nikdo v ložnici nebyl a když už se její spolužačky vrátili, tak spala.


Ráno Viwi vstala a černá nálada jí zůstala. Proto se rozhodla změnit i svoje oblečení. Místo uniformy se oblíkla celá do černého. Černá mini, černé triko mrtvým andělem, k tomu svoje oblíbené glády a šla na snídani. Bylo jí celkem jedno co na to kdo řekne. Měla blbou náladu.

"A hele... Sinerová kam deš? Na pohřeb?" zaslechla za sebou Siriusův hlas.

"D-E-J M-I P-O-K-O-J B-L-A-C-K-U," vyjela na něj a rozběhla se na snídani. Ne kvůli hladu, ale kvůli slzám, které nešli zadržet a které nechtěla ukazovat před Siriusem.

Viwian další dny chodila jako tělo bez duše. Na Maryniny otázky buď odpovídala jednoslabyčně nebo vůbec a Siriusovi a jeho nové přítelkyni se snažila co nejvíc vyhnout.

Nedokázala pochopit, proč začal chodit s tou blbou blondýnou, která toho měla víc v poprsí než v hlavě.


"Už to mám! Že mě to nenapadlo dřív," ťukla se Mary zničeho nic dohlavy a tím tak vytrhla Viwi z její zadumanosti.

"Co se děje?" otočila na ni ten svůj mrtvý pohled.

"Nic, jen mě právě napadlo, jak ti zlepšit náladu. Sice to chvíli potrvá, ale...nech se překvapit. Nejdem na večeři?" usmála se.

"Ne jdi sama. Nějak nemám hlad."

"Ty poslední dobou nemáš hlad vůbec," zamračila se na ni Mary.

"To není pravda! Dneska jsem snídala!" bránila se.

"Jistě a co?"

"Jablko."

"No vidíš! Pojď se najít," přikázala Mary.

"Nech toho. Si jak moje matka," odsekla Viwian a odešla někam pryč.


"SIriusi? Můžeš na moment?" zastavila Blacka Mary.

"Co potřebuješ Mary?"

"Chtěla bych si s tebou popovídat o Viwian."

"O Sinerové? CO je mi do ní?" řekl se značným znechucením.

"Takže je to tak jak jsem myslela," řekla si Mary spíš pro sebe, "Nic, ale brzy bude," řekla s úsměvem a odešla.

"Mohli by jste nám říct, co tu děláte?" culila se Mary.

"No, my, ehm…" zakoktala se Viw, "Prostě se tu líbáme. Nevidíte?" vzdala to.

"A kdo ještě před třemi dny říkal, že s Blackem nikdy chodit nebude?" rýpla si Lily.

"Hele! Nechte nás," ohradil se Sirius a majetnicky objal Viwian.

"Jasně, klídek kámo. Nechtěli by jste jít na snídani?" podotkl James.

"Vždyť už jdeme," zvedla se Viw otráveně. Tak pohodlně se jí na Siriusovi sedělo.

Tři zamilované páry vstoupily do Velké síně. Jeden z nich si hned vysloužil pohled od zmijozelského stolu, který byl plný nenávisti, žárlivosti a zloby.

"Malfoy," ucedil nenávistivě Sirius, když zachytil jeho pohled. "Toho jednou zabiju."

"Nech ho na pokoji. Já si to s ním vyřídím." Viwian vztekle přivřela oči.

"Když myslíš," řekl nejistě její kluk, ale raději se víc nevyjadřoval. Věděl, jak moc dokáže být Viwian nebezpečná.

"Siriusi?" přitočila se k němu Viwian druhý den ráno.

"Ano zlato?"

"Jak se jmenovala ta kletba, kdy jste Snape otočili vzhůru nohama?"

"Levicorpus. Je to neverbální zaklínadlo. Proč?"

"Neboj. Za chvíli uvidíš," usmála se a líbla ho na čelo.

"Malfoyi!" zakřičela na něj, když odcházel ze snídaně.

"Ano Viwian?" otočil se na ni se svým obvyklým samolibým úsměvem.

"Levicorpus," pronesla v duchu a Lucius vzápětí vysel vzhůru nohama.

"Co to děláš?" chtěl vytáhnout hůlku, ale ta už mu byla sebraná Siriuse, který všemu s úsměvem přihlížel.

"Tááák a kalhoty půjdou dolů," usmála se a šup už byl jen v trenkách. Při pohledu na ně propuklo obecenstvo v nezadržitelný chechot. Měl zelené trenýrky s fialovými a růžovími medvídky.

"Copak to náš Luciušek nosí pod kalhotami?" usmála se Viwian.

"Nech toho Sinerová," zasyčel.

"Kdepak Malfoy. Tohle je moje pomsta. Ještě se podíváme na toho tvého pidimužíka," ušklíbla se Viw a odkryla i poslední kousek jeho oblečení. A tak světlo světa spatřilo přirození Luciuse Malfoye, ale nebylo zas až tak malá, přesto studenti propukli ve všeobecný smích. Takhle ještě nikdy nikdo Malfoye neponížil.

"Slečno Sinerová? Mohla by jste jít se mnou?" vystoupil z řady Brumbál a jedním pohybem hůlky vrátil Luciusovi jeho šatstvo.

"Ano pane řediteli," řekla. Cítila průšvih. Ne ona o něm věděla ještě dřív, než Malfoye svlékla. Tohle nemohlo být bez následků, ale i tak to stálo za to.

"Slečno za tohle bych vám v normálním případě odebral body nebo vás rovnou vyhodil," řekl Brumbál, když se posadil ve své pracovně, "Ale přihlídneme-li k tomu co vám pan Malfoy provedl…. Tak si to vyslouží potlesk," dokončil.

"Cože?" vykulila oči.

"Ano. Viwian já vím o všem co se stane na tomhle hradě," řekl s tajemným úsměvem.

"Ano? Tak proč ste ho nevyloučil?" naštvala se.

"Protože Malfoye nemůžu vyhodit ani já, i když bych někdy rád," posmutněl.

"Mno dobře. Můžu jít?" zeptala se.

"Jistě, ale pamatujte…. Už žádné problémy…No a tu sukni by jste si mohla taky prodloužit," jeho pohled utkvěl na skládané sukni, která Viw zakrývala sotva zadek.

"Ale pane řediteli… jak bych vypadala? Tohle je můj život. Moje image," usmála se na něj líbezně.

"Prosím. Můžete jít," přešel to tedy a Viwian s radostí odkráčela do společenky.