V. Kapitola

"Netušíš, proč si nás dala McGonagallka zavolat?" zeptala se Mary potichu.

"Nemám zdání," odpověděla Viwi, ale to už profesorka napochodovala do místnosti.

"Studenti, jak jistě víte, za dva týdny začínají vánoční prázdniny. Při této příležitosti se pan ředitel rozhodnl uspořádat vánoční ples pro 5. ročník a výš. Příští týden máte návštěvu Prasinek. Doporučuji tomu, kdo nemá společenské šaty, aby si je urychleně pořídil. Tancovat doufám umíte všichni. Děkuji za pozornost," vychrlila na ně a zmizela.

"Tak to bude kruté," podotkla Mary.¨

"To jo. Naštěstí ale umím tancovat," zasmála se Viwian. "Mám takovej malej problém… nemám žádné šaty. Napadlo mě, že bych si nechala poslat katalog, a pak si je v Prasinkách vyzvedla. Co ty na to?"

"Super nápad. Já bych si taky mohla něco vybrat. Jestli mi rodiče ovšem pošlou peníze. Protože ty moje staré šaty už stojí za nic."

***

"Mary! Už došel ten katalog!" volala Viwian přes celou společenku a mávala nějakým časopisem.

"Super. Dej to sem, ať se můžu taky kouknout!" zaradovala se Mary a už obě seděly v jednom křesle. Jejich radost byla nefalšovaná.

"Co myslíš? Tyhle rudé, nebo ty zelené?" rozhodovala se Viwian.

"Ukaž! Ty červené sou úžasné, ale děsně drahé," vydechla Mary.

"To je v pohodě. Na účtu mám peněz dost. Nechám si je poslat rovnou do hradu," rozhodne se Viwi.

"Super, a co kdybych si já vzala tyhle?" ukáže Mary na světle fialové šaty pošité černými kytičkami.

"Skvělé, tak je půjdem objednat?"

"Ahoj, holky! Co tu děláte?" pozdravili je Sirius a Lupin.

"Ahoj, Remusi," pozdravila nesměle Mary.

"Co je vám do toho," odsekla Viwian a když viděla, jak Black zvědavě nakukuje do katalogu, tak ho zaklapla. Blackovu pohledu se raději vyhnula.

"Mary? Jdeš teda se mnou?"

"A-ano," zakoktala se a stěží odtrhla zamilovaný pohled Lupina.

"Myslíš, že mě pozve na ples?"

"Kdo?" cukla sebou Viwian zabraná do svých myšlenek.

"No kdo?! Remus. Víš, on je takovej divnej, ale stejně ho miluji," povzdechla si.

"Neboj se. Kouká na tebe, jak na svatej obrázek. Nemyslím si, že by pozval někoho jiného," povzbudila ji.

"Tak, a je to. Ty šaty by měly do týdnu přijít," usmála se Viwi, když přivázala objednávku jedné školní sovičce.

"Super. Jdeme zpátky? Musím si ještě udělat úkol do přeměňování."

"Viwian, vidíš? To je ten pes, co ti donesl růže, a běží z naší společenské místnosti," zašeptala Mary a ukázala na černého hafana.

"Máš pravdu. Počkej, ale… Tentokrát mi neuteče."

Viwi vytrvale stíhala černého psa. Aby taky ne v podobě lišky. Ano, byla jeden z těch neregistrovaných zvěromágů, co jich po bradavickém hradě pobíhá víc než dost.

Mohl to být hezký pohled. Liška, která sleduje psa. Za chvíli už se oba dostali k hranici bradavických pozemků. Pes stále běžel Zapovězeným lesem. Přihnal se k nějakému klukovi - Potterovi.

Takže Potter mi dává růže? podivila se v duchu.

"To je dost, Tichošlápku. Že ty se na tu holku nevykašleš," zanadával psovi a Viwi se divila čím dál víc.

"Víš, co? Nech si toho, Dvanácteráku. Já ti taky nenadával, když si běhal za Evansovou. No tak co? Jednou se mi líbí nějaká holka," promluvil pes, ale teď už to nebyl pes, nýbrž Sirius Black. Dívce v liščí podobě došlo, kdo je její tajný ctitel. Kupodivu jí to vůbec nevadilo.

"Ale zanedbáváš kvůli tomu přátele. Za chvíli vyjde úplněk a Náměsíčník je tam jen s Peterem."

"Dobře, dobře. Snad to Remus ještě chvíli vydrží. Byl bych nerad, kdyby si udělal takové rány jako posledně. Jdeme," řekl a s tím se přeměnil zpátky na psa a Potter na jelena.

Počkat… Co mají s Lupinem. Úplněk? Poškrábaný? To může znamenat jediné… Vlkodlak! Ach bože, Mary, do koho si se to zamilovala? Povzdychla si Viwian a už v lidské podobě došla zpět do hradu, kde ji očekávali rudé růže od Siriuse i s básničkou.

Růže moje jediná.

Ty nejkrásnější mezi všemi květy.

Proč si tak spanilá

A přesto pichlavá?

Proč umíš líbat jako anděl

A potom drábky vytahuješ?

Proč jen mě

Proč jen mě nemiluješ.

Viwian přemýšlela, jak to říct Mary. Miluje člověka, který je vlkodlak. Ovšem, není to tragedie, ale přesto… Nejlepší asi bude, když si o tom napřed popovídá s Lupinem.

"Remusi? Nešel by ses projít?" poprosila ho Viwian, když se po dvou dnech konečně objevil ve spolčence.

"Proč?"

"Neboj, jen si s tebou chci popovídat."

"Tak dobře. Siriusi počkáš tu na mě?" otočil se ještě na Blacka, který po něm házel nevraživý pohled.

"Neboj, Tichošlápku. Bude to ve vší počestnosti," rýpla si Viwian a s radostí za sebou nechala Siriusův překvapený obličej.

"Jak jsi mu to řekla?" podivil se Lupin, když vyšli ven.

"Počkej. Napřed si najdem nějaké klidné místo, kde nás nebude nikdo otravovat," umlčela ho.

"Co třeba komnata největší potřeby?"

"Super. Tam už sem dlouho nebyla a bude to dobré místo pro náš rozhovor."

"Ty víš i o komnatě?" podivil se.

"Já vím věcí," mávla rudovláska rukou a vydala se na cestu ke komnatě.

"Tak co jsi chtěla?" zeptal se, když seděli ve dvou pohodlných křesel.

"Miluješ Mary?" vypálila na něj.

"Co-cože?"

"Jestli ji miluješ?! Potřebuji to vědět!"

"Už dlouho se mi líbí. Je chytrá a vtipná. Asi ano, ale neříkej jí to."

"Ti kluci," protočila oči.

"Skvělý, protože ona je do tebe taky úplně bezmezně zamilovaná a myslím, že bys ji měl pozvat na ples."

"Ale já nemůžu, protože… prostě nejsem kluk pro ni," povzdechl si.

"Jo, o tom jsem s tebou chtěla taky mluvit. Řekneš jí to ty nebo já? Protože ona má právo to vědět."

"Co?"

"Že si vlkodlak!"

"Ale já nejsem. Jak si na to přišla," hrál blbého.

"Sím tě. Kluci ti říkaj Náměsíčník, o úplňku tady nejsi a taky jsem slyšela kluky, jak o tom mluví. Nesnaž se zapírat." O jejich zvěromágství zatím pomlčela.

"Dobře, ale jak jí to mám říct? Co když mě nebude chtít?"

"Neboj se , Mary je chytrá holka a miluje tě. Ona to pochopí," povzbudila ho.

"Dobře. Tak jdeme?" zvedl se.

***

"Mary? Nešla by ses se mnou projít?" zeptal se Lupin.

"Jasně," usmála se Mary a oba zmizeli pryč.

"Co jsi chtěla Remusovi?" zeptal se někdo za ní. Poskočila, jak ji to vylekalo.

"Fuj, takhle mě nelekej. A co je ti do toho," odsekla "mile".

"A proč si mi řekla Tichošlápku?" nedal pokoj.

"Není to tvoje přezdívka? A kdyby jste nebyli blbí, tak to nevím, a taky nevím, že někomu se stalo kdysi něco, co bych nepřála nikomu, a moje kámoška toho někoho miluje."

......

---

Ples se blížil. Mezi dívkami se nemluvilo o ničem jiném. Bavily se o šatech, špercích a o tom, kdo je asi pozve na ples. Teda všechny až na jednu. Mary byla jakoby opodál tomu davovému šílenství.

"Mary, co je s tebou?" hučela do ní Viwian.

"Proč mu nejsem dost dobrá," řekla místo odpovědi.

"Cože? O kom to zase mluvíš?"

"Remus. Nechce mě."

"Cože?! A já myslela, že ti to vysvětlil!" začala se rozčilovat Viwian.

"O čem to mluvíš?"

"Pojď se mnou," řekla Viw rázně, vzala ji za ruku a táhla ji ke známému čtyřlístku.

"Remusi Lupine!" zahřměla až se všichni lekli. "Tys jí to neřekl!"

"Ale... víš… Viwian," začal koktat

"Žádný víš nevíš! Budu tu stát tak dlouho, dokud jí to neřekneš. A vy tři zmizte," otočila se na Jamese, Siriuse a Petera, kteří se na ni dívali jak bacil do lékárny. V tom šoku je ani nenapadlo odporovat. Sebrali tašky a už se klidili.

"Můžete mi říct, o co tu de?" špitla Mary, které to bylo nepříjemné.

"Nic. Jen ti tady pan Lupin vysvětlí pár věcí, nebo ho proměním v lenochoda."

"Víš, Mary, jak jsem ti říkal, že o tebe nemám zájem…. Ona to není pravda, ale je tu takový malý problém," soukal to ze sebe.

"No?" pobídla ho Viwian.

"Víš… já tě mám rád, ale… jsem vlkodlak," dostal ze sebe.

"To myslíš vážně?! Ty mě nechceš jen kvůli takovej kravině?!" začala na něj řvát Mary.

"Ale… tobě to nevadí?"

"Jistě že ne! Blbečku," řekla už mileji.

"A… nešla by ses projít?" usmál se a tak oba odešli ruku v ruce.

"Čím si Remus vysloužil na svou hlavu hromy a blesky od královny?" přitočil se k Viw Sirius a James nezůstal pozadu.

"Ničím. Všechno je v největším pořádku. A teď, když mě pánové omluví se půjdu projít," utekla jim.

"Už je to v pohodě?" zeptala se Viwi, když se Mary tak o půlnoci vrátila z procházky s Lupinem.

"Jo! Děkuji ti, Viwian, si fakt kamarádka."

"No jo, ale nechceš si to ještě rozmyslet? Lupin je debil."

"Hele! Nech mi Remuse na pokoji jo? A radši si hleď Siriuse," ohradila se.

"Blacka?! Proč Blacka?!"

"Protože ste pro sebe stvoření," zasmála se Mary a uhýbala Viwianinými pěstmi.

"To určitě! Fuj! Radši skončíme tuhle debatu, jo?" vyhnula se Viwian dalším odpovědím.

"Jasně. Jdeme spát. Jsem unavená," zívla Mary.

Obě dívky se vydali do své ložnice, kde už byly všechny ostatní holky.

"Ahoj," pozdravila je Lily. "Mimochodem, Viwi, nějakej pes ti sem donesl balíček," dodala a ukázala na obdélníkovou krabičku, kterou měla Viw postavenou na nočním stolku.

"Hm.... dneska to nebudou růže?" podivila se.

"Tak se koukni, co to je!" povzbutovaly ji holky, a tak to Viw otevřela. Vevnitř ležel krásný stříbrný řetízek s přívěškem, který měl uprostřed červený kámen.

"To je krása," vydechla Miriam.

"Hele, ještě lísteček," všimla si Mary.

Viwian si vzala lístek a potichu si četla:

Pro královnu svou.

Tu drahokam mám.

Rubín rudý jak ty.

Jak tvoje vlasy.

Vem si ho na ples.

Vem si ten šperk.

Prosím tě lásko má.

Lásko má jediná.

"Tak to je krása," vydechly. "Krásně se ti to bude hodit k těm šatům."

"Jo. Tichošlápek se překonal."

"Počkej… Tichošlápek?" podívala se na ni podezíravě Lily.

"Eh… Lily? Nechceš si jít někam popovídat?" zarazila se Viwi. Jaksi nepostřehla, že Evansová chodí s Potterem, takže asi zná jejich přezdívky.

"Jasně. Holky, omluvíte nás?" zvedla se zrzka a zamířila spolu s Viw do koupelny.

"Ty mě chceš říct, že ty růže i ten šperk je od Blacka?" podivila se Lily, hned jak druhá dívka zavřela dveře.

"Přišla jsem na to posledně, když jsem dostala růže. Nechtěně jsem vyslechla rozhovor Pottera - Jamese a Blacka a všechno mi došlo. Vlkodlak, pes, zvěromágové. Chápeš? Jen to prosím tě neříkej holkám. Nechci, aby to zatím někdo věděl."

"Jasně. Budu mlčet, ale jestli chceš znát můj názor -ty a Sirius se k tobě hodíte," mrkla na ni.

"Tsss, s někým takovým už nikdy nebudu chodit."

"Nikdy neříkej nikdy," usmála se druhá dívka a obě vyšly zpátky do pokoje.

"Co před námi tajíte?" pozvedly všechny tři obočí.

"Nic, holky. Nechte to plavat," mávala rukou Lily.

Zbývaly už jen dva dny do plesu. Všichni žáci byli napnutí. Hlavně dívky. Kdo je pozval na ples? Kdo je ještě může pozvat? Byli toho plné chodby. Jak by taky ne, když ples se tu nekonal několik let.

"Viwian, ty jdeš opravdu s Malfoyem?" zeptala se snad už po sté Mary.

"Jistě, nikdo jiný mě nepozval. Tedy pozval, ale nikdo více atraktivnější než Lucius ne. Mary, jdeš opravdu s Lupinem?" oplatila jí zlomyslně.

"Hele!" Druhá dívka si přestala lakovat nehty a hodila po ní poštář.

"No co? Musím se přesvědčit, že si si to nerozmyslela. A pojď už spát. Zítra je ples."

"Vždyť už jdu."

***

"Holky! Pohněte si! Už musíme jít!" křičela Lily na Mary a Viwian. Byly stále v ložnici.

"No jo! Vždyť jdeme," zahudrovala Viwian, které právě scházela dolů.

Lily s Poberty se otočili na dívky, jež scházely dolů. Jedna byla krásnější než druhá (tady to zavání Mary-Sue, ale mě to nebolí).

"Jsi krásná," vydechl Lupin a nabídl Mary svoje rámě. Ta ho s radostí přijala. Viwian nenabídl rámě nikdo. Její partner čekal až dole, ale zato Black na ni hleděl jak na svatý obrázek.

"Blacku? Můžeš na moment?" chytla ho Viwian za rameno.

"Co chceš?"

"Poděkovat ti," řekla rychle a políbila ho. Jemně, ala přitom vášnivě. Obtočila svoje ruce okolo jeho krku. On jí položil své ruce na zadek. Líbali se dlouho, nenasytně.

"Za co mi děkuješ?" zeptal se, když se odlepili.

"Za ten řetízek i za růže." Líbla ho ještě jednou, a pak zmizela v davu směřujícim do Velké síně.

"Můžeme jít," usmála se Viwian na zamračeného Luciuse. Večer nebyl veselý a plný tance, jak si ho představovala. Lucius byl stále zamračený a Viwian musela pořád myslet na Siriusovy teplé rty.

"Luciusi? Nedoprovodíš mě na kolej? Prosím tě, chtěla bych už jít," poprosila ho Viw, a tak se oba vydali k nebelvírské společenské místnosti.

Když procházeli kolem ztichlých učeben, Lucius dostal nápad - zatáhl Viwi do jedné z nich.

"Co to děláš?!" podivila se, ale to už ji nalepil na lavici a drsně jí políbil na ústa.

"Nech toho!" podařilo se jí vykřiknout.

"Proč bych měl? S Blackem se líbat můžeš a se svým klukem ne? Tak to teda ne, holčičko! Já tě naučím poslušnosti!" řekl a znovu jí stejně drsně políbil. Jednu ruku jí chytil ruce a druhou začal rozepínat zip na šatech. Hned, jak se mu to podařilo, protože Viwian se pěkně zmítala, jí je sundal a začal se věnovat jejím prsům. Tvrdě je hnětl, až Viwian vyrazili slzy do očí. Bránila se čím dál víc.

"Budeš držet ty, mrcho!" uhodil ji do tváře mezitím, co si rozepínal kalhoty.

"Nech mě být!" k řičela zoufale, když zjistila, co se chystá udělat.

"Ale ale,že by to Viwianka nechtěla?" ušklíbl se a strhl z ní i ten poslední kousek oblečení. Už do ní chtěl proniknout, když ho někdo odhodil. Viwian se podlomila kolena a sesunula se pomalu k zemi.

"Vypadni, Malfoyi! Vypadni, nebo tě zabiju!" řval na něj Sirius a Malfoy, i když nerad, protože byl neozbrojen, opustil místnost.

Sirius přešel k nahé Viwian, která se třásla v rohu učebny.

"Viwian," pronesl měkce a přisedl si k ní. Viwian ho objala okolo ramen a nanovo se rozplakala. Sirius nevěděl, co dělat, a tak ji začal hladit po vlasech.

"Nepůjdeme?" zeptal se. Hned si ale uvědomil, že Viwian je celá nahá. Zčervenal, taktně se otočil a čekal, než se obleče.

"Děkuji," špitla, když jí přehodil svůj hábit přes ramena a objal ji.

Jakmile oba vešli do nebelvírské společenky v důvěrném objetí, všichni zmlkli a začali si špitat "Dva největší rivalové Nebelvíru spolu chodí?" a podobně, ale Viwi se Sirius si jich nevšímali a zalezli do rohu, kde zůstali potichu ještě dlouho po tom, co se celé osazenstvo věže rozhodlo uložit se ke spánku.

"Děkuji," řekla ještě jednou Viwian.

"Nemáš za co. Ten hábit mi můžeš vrátit třeba zítra."

"Víš, já děkuji za to, jak si mě zachránil před Malfoyem. Kdybys nepřišel tak… tak…" rozbrečela se znovu Viwian.

"Pššt, to bude dobrý, Viwi," utěšoval ji a zvedl jí bradu. Jejich pohled se střetl a pomalu, pomaloučku se k sobě přibližovali. Jejich rty se spojily v jeden krásný a nekonečně dlouhý polibek.

"Miluji tě," zašeptal jí Sirius do vlasů po nějaké době. Viwian neodpověděla. Jen se beze slova vytrhla z jeho objetí a běžela do dívčích ložnic.