Prolog

Brumbál zrovna dokončil svůj každoroční projev na začátku roku a chystal se zahájit hostinu, když tu se rozrazili dveře a dovnitř vstoupila neznámá dívka. Jak vstoupila, všichni se k ní otočili. Vysoká dívka se zelenýma nebezpečně vyhlížejícíma kočičíma očima a krvavě rudými vlasy stále uprostřed místnosti a rozhlížela se.

"Ehm, co si přejete?" zeptal se Brumbál, když se začala rozhlížet kolem.

"Jej sorry. Já sem Viwian Siner a jaksi sem k vám měla dneska nastoupit, ale zdrhl mi ten váš po….ten váš vlak," řekla dívka a mezitím došla k čestnému stolu.

"Jistě… vy jste slečna Siner z Krásnohůlek?" zeptal se trochu zaražený Brumbál dívčiným přístupem.

"Jo jo, to sem já. Zdrhl mi vlak a tak se přiletěla na testrálovi. Tak sem tu."

"Jak víte o testrálech? A jak jste je přivolala?" podiv se stařík.

"Ále to máte jedno. Teď bych se konečně ráda najedla, kdybyste dovolil," řekla neomaleně.

"No dobře, ale napřed vás moudrý klobouk někam zařadí."

"Myslíte ten ten oškubaný kus hadru co je na tej stoličce? Když myslíte…" Viwian si sedla na stoličku a zaražená slečna McGonagallová jí dala klobouk na hlavu.

"Hlavu máš dobrou, úsudek taky, i když si trochu neomalená… Kam bych tě dal…"

"Víš co? Strč mě do Zmijozelu a dál se nedohaduj sám se sebou."

"Ne ne do Zmijozelu nepatříš."

"Jestli mě tam nedáš tak tě rozcupuji na kousky," zasyčela nebezpečně.

"To by ti strach nedovolil holčičko… Tak tedy NEBELVÍR," vykřikl moudrý klobouk a Viwi měla opravdu chuť klobouk roztrhat na malé kousíčky, ale nakonec se ovládla a odpochodovala ke stolu.

Jediné volné místo už bylo jen u čtveřice chlapců, kteří si ji prohlíželi.

"Co chcete?!" vyštěkla a sedla si na volné místo. Kluci se nedali odradit jejím nevrlým obličejem.

"Ahoj, já jsem Sirius Black, tohle je James Potter," ukázal na černovlasého kluka s brýlemi, "tohle Remus Lupin," nezdravě vypadající hnědovlasý kluk, " a tohle je Peter Petrigew," dokončil svůj projev kluk s Vlasáka jako uhel, nebo-li Sirius Black.

"Hm, zdraví mě. Já sem Viwi jak ste slyšeli a teď už by ste mě mohli nechat najíst. Mám docela hlad," odsekla a zpražila je takovým pohledem, že všichni tři radši zmlkly a věnovali se svým talířům.