IV. Kapitola

"Viwian! Počkej!"

"Co chceš, Blacku?" otočila nevrle se Viwian.

"Víš… já chtěl… v tu sobotu…" začal Sirius koktat.

"Víš co? Dej mi pokoj, Blacku!" odsekla a chtěla odejít.

"Ne!" chytl ji za rameno.

"Co děláš?! Neřekla sem ti jasně, abys mi dal pokoj!"

"Jo, Blacku. Neslyšel jsi dámu?" zazněl ledový hlas.

"Vypadni, Malfoyi. Tohle je jen mezi ní a mnou," štěkl na něj Sirius.

"Myslím, že ona se s tebou bavit nechce a radši půjde se mnou na hodinu obrany, že?" usmál se a nabídl Viwian rámě.

"S radostí," platila mu jeho úsměv, jako by mezi nimi nikdy k žádnému sporu nedošlo, a na hodinu přišla zavěšená do Luciuse Malfoye! Jak ti dva vstoupili do třídy ustal všechen halas a všichni jen koukali na přicházející pár.

"Sedneš si k nám?" zeptal se ještě a ukázal na jejich partičku.

"Ne, díky. Kámoška mi drží místo," řekla a mávla směrem k Mary. Lucius kývl, že rozumí a odkráčel za svýma.

"Jak to, že si přišla za doprovodu Malfoye?" zadržovala stěží smích Mary.

"No… měla jsem menší rozepři s Blackem a Malfoy mi pomohl a musím mu přece dávat naděje, ne?"

To už do třídy přicházeli poslední žáci a hodina začala. Viwi ještě po očku mrkla do zadu, aby se setkala se Siriusovým nakvašeným pohledem, kterým ji pozoroval. Rychle se otočila zpátky a už se "věnovala" hodině v podobě kecání s Mary.

Všech pět dívek ze sedmého nebelvírského ročníku šlo po večeři do svého pokoje, kde je čekalo překvapení.

"Od koho to je? A co tu dělají? Ty to netušíš, Viwi?" začaly se holky vyptávat, když na Viwianiny posteli uviděly rudé růže. Stejné jako minule.

"Ne, holky, ale počítám, že tam bude lísteček," usmála se a za chvilku, jen co růže uložila do vázy, začala holkám nahlas předčítat lístek:

"Ty moje růže rudá,

Co pichlavé máš trny.

Proč jen ti moje láska

Dobrá není?

Proč musím trpět

A tvoji ignoranci strpět?

Proč nechceš mě?

Moje růže."

"Jéé, to je hezký," vydechla Kate, když Viwi dočetla. "Nevíš kdo ti to poslal?"

"Nevím. Nějaký tajný ctitel. Už jednou se tu růže i s básničkou objevily."

"Hm, není to Malfoy?" napadlo Lily.

"Myslíš?"

"No, když si tak do něj šla dneska zavěšená…"

"Asi už to tak bude. Zítra se ho zeptám," řekla Viwi. Dobře zahrála svoji roličku. Nikdo, krom Mary, neměl nejmenší tušení, že Viwian už dávno věděla, kdo jí růže posílá. Však jen Luciusovi dala tu kouzelnou kapičku lektvaru.

"Luciusi? Počkej," zastavila ho Viwian další den po snídani.

"Ano?" usmál se na ni.

"Děkuji za ty růže."

"Růže? Jaké růže?" podivil se.

"No… ehm… ony nebyly od tebe?" vykulila oči Viwian.

"Ne, žádný růže jsem ti neposlal pokud vím, ale klidně ti dám něco jiného," usmál se tajemně.

"Ano?" přiblížila se Viwian blíž.

Lucius se k ní místo odpovědi sklonil a vášnivě ji políbil. Bylo to úplně jiné než se Siriusem. Malfoy byl takový drsný, vášnivý.

Když se po asi pětiminutovém polibku odlepili od sebe, Viwian zahlédla sestry Blackovi, jak na ni nenávistivě hledí, a také někoho jiného - Siriuse, jak stojí opodál a s ublíženým výrazem je pozoruje. Pak se ten výraz změnil na kamenný. Drsný a zlý, až Viwian píchlo někde u srdce. Nevěděla, co to mohlo být a stejně… tu myšlenku rychle zahnala.

Otočila se ke svému partnerovi, vymanila se z jeho objetí a běžela za Mary. Blacka už nezahlédla.

Do hodiny to všichni věděli. Viwian Sinerová se muchlovala s Malfoyem na chodbě! Rozkřiklo se po škole. I obrazy si o tom šuškaly.

Viwian se raději Luciusovi do konce dne vyhýbala. Nějak neměla chuť na jeho společnost. Cítila se zle. Jako by něco udělala.

"Ááá, Sinerová," protáhl Sirius, když Viwi procházela sama ztichlou chodbou, kde byl jen ona a on.

"Copak bys chtěl, Blacku?" zašklebila se.

"Nic, jen mám chuť něco někomu provést a nikdo se tu nenachází," oplatil jí.

"Tak to máš blbé. Já ale půjdu, jestli dovolíš." Měla v plánu ho obejít.

"Nedovolím," řekl a vytáhl na Viwian hůlku. Ta ho napodobila.

"Tak to máš blbé."

"Nebo spíš ty," řekl a mávl hůlkou dřív než ona. Viwian okamžitě zkameněla.

"Co chceš udělat?" dostávala strach, když se k ní přiblížil.

"Hm… co bych mohl?" usmál se a rukou jí sjel po stehně. Viwian mimoděk zavzdychala, ale hned nasadila obvyklou kamennou tvář.

"Nech toho," procedila skrz zuby.

"Ale, ale? Nelíbí?" otázal se a přimáčkl ji ke zdi. Přejel jí po výstřihu.

"Ne," řekla zrychleným dechem.

"Opravdu? A s Malfoyem se ti to líbilo?"

"Co je ti do toho?"

Nic. Neodpověděl. Místo toho se k ní nahnul a surově ji políbil. Viwi se z počátku bránila. Kousala, ale po chvíli se jeho polibkům poddala, a když přestalo kouzlo působit, objala ho okolo krku.

"Tak co, Sinerová?" řekl, když se od sebe odtrhli. Oba zrychleně dýchali.

"Tohle ti jen tak neprojde, Blacku," vyhnula se odpovědi a utekla od něj pryč.

---

Viwian se procházela okolo hradu a přemýšlela o všem, co se dneska stalo.

Vždyť se v jeden den líbala s dvěma největšími playboyi na škole. Jistě o Blackovi nikdo neví, ale nepochybovala o tom, že Black všechno s radostí vyzvoní celé škole.

Viw se vrátila do školy a chvíli nerozhodně stála ve Vstupní síni. Má jít na večeři nebo nemá? Nakonec se rozhodla, že půjde. Když už si musí vypít svůj pohár hořkosti až do dna, tak proč ne hned? Třeba ji zejtra nebude už nikdo otravovat…

Vešla do jídelny, ale nikdo krom Mary, která na jí držela místo, si jí nevšiml.

"Prosím tě, kde jsi byla? Měla jsem o tebe strach Neobjevila jsi se ani na poslední hodině," vyjela na ni Mary hned, jak si Viw sedla.

"Ále, potřebovala jsem si vyčistit hlavu," mávla rukou. "Neříkal něco Black?" zeptala se ještě opatrně.

"Ne. Proč? Počkej… on taky nebyl na poslední hodině…. Viw? Co jste dělali?" zeptala se Mary.

Viwi chvíli přemýšlela, zda se jí má svěřit nebo ne, ale nakonec usoudila, že bude nejlepší jí to prozradit. Mary to nikomu neřekne.

"Ty vole. To myslíš vážně?!" vyvalila oči Mary, když Viwi skončila.

"No… jo, ale neboj, pomsta bude sladká," ušklíbla se rudovláska.

"To doufám, tohle mu nemůže jen tak projít."

"Tak jo, jdeme do ložnice?" zvedla se Viwi od stolu.

"Viwian? Počkej," doběhl je Malfoy. (Ano, Lucius opravdu běžel :D)

"Co je?" otočila se otráveně.

"Nechtěla by jsi se mnou jít zítra na rande?"

"Ne-," nechtěla, chtěla říct Viwian, ale v tu chvíli uviděla, jak z jídelny vychází Black a tak změnila názor. "Jistě, Luciusi. Ráda. Tak zítra u jezera, jo?"

"Dobře. V pět tě tam budu čekat," usmál se na ni Lucius a letmo ji políbil.

Procházejícímu Siriusovi doslova ztuhl usměv na rtech, když viděl, jak ji Lucius políbil. Viwi se na něj otočila a posměšně se na něj ušklíbla.

Sirius se od nich odvrátil a spěchal pryč. A to je teprv začátek, Siriusi Blacku, pomyslela si škodolibě dívka.

0000

Mary otevřela dveře ložnice a děsně se lekla. Z pokoje vyběhl velký černý pes.

"Copak, hafane? Co tu děláš?" usmála se na něj Viwi a pohladila ho po hřbetu. Pes zaštěkal, jako by jí rozuměl, a čumákem ukázal do prázdného dívčího pokoje - na Viwianině posteli zase ležela kytice rudých růží.

"To jsi mi donesl ty?" podivila se.

Pes jen znovu zaštěkal a utekl.

"Myslíš, že tam zase bude básnička?" zeptala se Mary, když si všimla, jak Viwian hledá lísteček.

"To víš že jo," vytáhla druhá dívka vítězně tmavě červený pergamen.

"Ty růže rudá,

co pichlavé máš trny.

Ty růže rudá,

Jenž mě trápíš.

Proč mě nechceš?

Proč moje polibky odmítáš?

Proč se s jiným líbáš?

Nevidíš, že tě miluji.

Že i svou duši ti daruji?

Nevidíš…

Jsi slepá.

Ale i přesto tě miluji."

"Kdo je ten tajný ctitel?" přemýšlela nahlas Viwian a v ruce žmoulala ten papírek s jedním magickým slůvkem…

"Ty někam jdeš?" zvedla obočí Lily, když viděla, jak se Viwi převléká ze školní uniformy do kožených kalhot, trika s lebkou a bot na podpatku.

"Ty to ještě nevíš? Já myslela, že se tady šíří novinky rychlostí světla," mrmlala Viw. Tuhle šprtku neměla moc ráda.

"To je možné, ale já drby neposlouchám," usmála se.

"No dobře… aby měla tvoje dušinka pokoj. Jdu na rande s Luciuse."

"S Malfoyem?! Ale… ale vždyť je ze Zmijozelu!"

"To mě nebolí. Už budu muset jít. Lucius čeká," usmála se Viwi a vyběhla z ložnice.

"Ale, ale kampak?" zastavil ji u vchodu do společenské místnosti Sirius

"Na rande, Blacku!" odsekla.

"S tím peroxidovaným blondýnem, jo? Nechceš jít radši se mnou?"

"Ne, děkuji. Ten blondýn má aspoň základy slušného vychování," vytrhla se mu Viwian a běžela pryč.

"Sluší ti to," políbil ji na uvítanou Lucius. Její desetiminutové zpoždění přešel.

"Kam se půjdeme projít?" usmála se Viw.

"Někam, kde je málo lidí?" nadhodil, a tak se oba vydali do nejzapadlejšího koutu bradavické zahrady.

"Viwian, ty jsi tak krásná," říkal Lucius mezi jejich polibky, které si Viwian nějak neužívala. Pokaždé, když zavřela oči, jí před nima vyjel obraz Siriuse a chuť jeho polibků.

"Luciusi," odtrhla se od něho.

"Ano?"

"Musím jít. Mám ještě moc práce. Promiň. Uvidíme se zítra, jo?"

"Musíš? Dobrá," zachoval klid Lucius.

Viw šla chodbou, když tu uviděla Siriuse jak stojí u okna.

Mávla hůlkou a neverbálně na něj poslala Immobilis!, které ale bylo nějak upravené, takže Sirius mohl hýbat hlavou.

"Co to?" rozzuřil se, když zjistil, že se nemůže pohnout.

"Nepřipomíná ti to něco, Blacku?" zeptala se Viwi a kouzlem ho otočila k sobě.

"Sinerová," zavrčel.

"Taky mě těší. Neboj nezapomněla jsem na naše poslední dostaveníčko," usmála se zle.

"Co chceš udělat?" zatajil dech.

"Mohla bych zavolat tvoje fanynky a ty by tě otravovaly nebo… ti to oplatit," zablýsklo se jí v očích.

"Cože?"

"No ano," řekla a začala s k němu přibližovat.

Pohladila Siriuse po páteři, pak zajela dopředu pod košili a hladila ho na hrudi. Pomaloučku kroužila po jeho svalech. Sirius jen zadržoval dech. Přiblížila svoje rty k jeho a políbila ho. Konečně si dopřávala to, po čem tajně toužila. Konečně si užívala Siriusových polibků.

Po nekonečně dlouhé době, co se jejich rty rozpojili, se Viwian vrátila na zem.

"A teď už jsme si kvit," zašeptala a rychlím krokem odcházela.

Ten večer žádné růže nedostala…