III. Kapitola

Viwian už (kupodivu) po celý zbytek měsíce žádný trest nedostala a McGonagallová její abstinenci při vykonávání trestu ignorovala. Možná to bylo proto, že se nechtěla rozčilovat, možná to bylo postavením jejího otce. To nikdo netušil.

Viwian seděla ve společenské místnosti spolu s Mary, která byla mezi těma tupcema ještě trochu normální.

"Já jsem se snad zamilovala," pronesla zamyšleně Mary.

"Cože?!"

"No, když on je chytrý a krásný."

"Kdo prosím tě? Kdo může být mezi těma cucákama takovej, jak říkáš?"

"Remus."

"Lupin?! Ten šprt, co věčně vypadá jako by přechodil angínu? Si děláš srandu," rozesmála se Viwi.

"Nedělám. Hele, nesměj se mi, jo? Každý máme rádi jiný typ. Mě se líbí Remus, no."

"A hele. Romeo nám jde," zasmála se Viwian, protože obrazem zrovna vcházela známá čtyřka.

"Ahoj, holky," pozdravil je Black.

"Co chceš?" vyštěkla Viwi. Mary jaksi neměla čas nějak reagovat, protože byla zcela unešena Lupinem.

"Promiňte, velevážená slečno, jestli jsem se vás nějak dotkl. Já si neuvědomil že ministrovi dcery se musí zdravit uctivěji," řekl Sirius jedovatě.

"Ano, nejlíp na všech čtyřech otočeni zády, aby jim ctěné dívky v klidu mohly nakopat zadek, aniž by musely vstát z křesla," vrátila mu to Viwian.

"Pardon. Myslím, že dneska už to nenapravím, ale příště se polepším, pokud nebude mít slečna zase takové střevíčky," pohledem utkvěl na jejích milovaných kládách s ocelovou špičkou.

"Bohužel nebude. Tohle jsou boty přesně vybavené na kopání takových debilů jako ty," opáčila Viw a pomalu se zvedla.

"Viwi? Nechceš se jít se mnou projít do sovince?" zasáhla Mary, poněvadž jak ty dva znala, zase by z toho byla hádka na dvě hodiny. Jako už poněkolikáté.

"Jasně, jdeme," řekla dívka a už brala Mary pod křídlo.

"Ach jo. Vy dva se v těch hádkách snad vyžíváte," povzdechla si Mary cestou.

"Jak MY? Pokud vím pokaždé si začíná on!" začertila se Viwi.

"Jo, pohodě, já ti to neberu," zasmála se druhá dívka. "Hele, příští víkend se jde do Prasinek."

"Super. To abych matce poslala povelení, aby ho podepsala, a taky bych mohla napsat Nicolasovi," rozzářila se Viwian.

"Nicolasovi?"

"No, to je můj kluk. Ještě jsem ti oněm neříkala, protože jsme to měli poslední dobou nějaké rozkolísané. Otec přišel na náš vztah,a protože je Nicolas o pár let - no dobře, o deset let, starší - chtěl nám to zakázat. Proto jsem taky tady. Chtěl, abych od něj byla co nejdál, ale stejně nás nerozdělí."

"Ale, ale? Copak tady vidím? Jednu nebelvírskou šmejdu a jednu ministerskou couru," ozval se hlas ze stínu.

"Ale, ale? Kohopak to tu vidím? Jednoho zmijozelskýho blonďáčka," parodovala Viwian Malfoyův projev.

"Taky mě těší," usmál se Luciuse a vystoupil ze stínu.

"Nás ne. Pokud nás omluvíš, máme dost naspěch a nemáme čas se vybavovat s lůzou," usmála se na něj falešně Viwi.

"Jakou lůzou?!" zasyčel nebezpečně, "Pamatuj si, holčičko! Malfoyovi ještě nikdy nikdo neřekl lůzo!"

"Jééé! To jsem první? Je mi ctí, ti říct pravdu do očí a teď už vypal," štěkla na něj a darovala mu jeden ze svých vražedných pohledů.

"Protentokrát tě nechám jít," řekl hlasem, jako by jí daroval život a aristokraticky odkráčel.

"To je vůl," odfrkla si Mary.

"Jo, je, ale už by mu mohl někdo srazit hřebínek. Hele, ještě mám ten lektvar Největší vášně a myslím, že je ho načase použít," usmála se ďábelsky Viwian.

"Taky myslím," oplatila jí Mary a obě za smíchu stoupaly po schodech do sovince.

"Mary? Potřebovala bych od tebe pomoc," usmála se na ni Viwian před snídaní.

"O co jde?"

"No, když jsi ten metamorfág, myslíš, že by jsi se dokázala změnit tak, abys vypadala jako Narcissa?"

"Proč to potřebuješ?"

Viwian místo dalších slov vytáhla lahvičku s rudým obsahem.

"Aha, pomsta Malfoyovi," ušklíbla se zlomyslně Mary.

"Jo. Už sem tam i přidala svůj vlas, aby se do mě zamiloval, ale potřebuji mu to nějak podstrčit."

"Dobře, když zabavíš Blackovou na tak dlouho, abych mu to nalila do pití, tak du do toho s tebou," souhlasila.

"Super, Mary! Si vážně kámoška," zaradovala se Viwian.

"Blacková? Mohla bys mi věnovat minutku?" zavolala na Narcisssu Viwi a Mary se mezitím okolo nich nenápadně proplížila s Narcssinou podobou.

"Co chceš, Sinerová?"

"Jen takovou maličkost… Je pravda, že Sirius je váš bratranec?"

"No jo. Proč se ptáš?" zeptala se přihlouple Narcisa. Co taky jiného od blondýny čekat, že?

"Jen sem si chtěla urovnat příbuzenské vztahy. Je to divné… Bellatrix i Black sou černovlasý a ty blondýna? Si si jistá, že patříš do jejich rodiny?"

"Co.., co si to dovoluješ?!" vykřikla Narcisa

"Jen nerozčiluj se," bránila se naoko Viwi, "asi jsi mě blbě pochopila. Co taky jiného od bloncky čekat že?"

"Tohle nemíním poslouchat!" rozzuřila se Cissa, která asi urážka došla :).

"Ne, počkej!"

"Co ještě?" otočila se znechuceně.

Viw rychle přemýšlela jak ji ještě zastavit, ale naštěstí už nemusela. Z jídelny právě vycházela Mary a za Narcisinými zády zvedla palec.

"Nic. Běž si za svým páníčkem," řekla nakonec Viwian s velkou dávkou znechucení.

"Tak co?" zeptala se Viwian Mary, když si konečně usedly ke snídani.

"Všechno vyšlo podle plánu. Teď už jen můžeš čekat, jestli si ten lektvar uvařila správně. Jaký by to vlastně mělo mít účinky?"

"No dotyčný, který to vypije, by měl po osobě, která do lektvaru přidala kousek své tkáně, začít toužit, žárlit na ni, pronásledovat ji na každém kroku, trpce snášet odmítnutí. Vlastně je to skoro samé jak lektvar lásky, ale přestane to působit jen, když té osobě přidáš protilék," vysvětlila Viw.

"A máš ten protilék?"

"Jasně. Stačilo odlít trochu toho lektvaru a pak do něj musím přidat třezalku. Primitivní," usmála se.

"Ahoj. Můžem si přisednout?" zeptal se Black a spol.

"Ne, nesmíte. Právě ste přerušili naši duchaplnou konverzaci,´" odsekla Viwi.

"Nenechte se rušit. Klidně můžete pokračovat," ušklíbl se Potter.

"Ne, děkuji. Viwi jdeš se mnou nachystat se do Prasinek?" zeptala se Mary a už se zvedala.

"Jasně. Přece bych tady nezůstala v přítomnosti takových tupců," usmála se tázaná a obě dívky vznešeně odešly z Velké síně.

"Kde by na tebe měl Nicolas čekat?" zeptala se Mary cestou do Prasinek.

"Domluvili jsme se, že u Tří košťat zamluví pokoj, abychom měli klid." Viwi se rozlil blažený úsměv na tváři.

"Miluješ ho, viď?"

"Děsně moc. On je úžasný. Rozumí mi a má mě taky rád. Prostě skvělej chlap."

"Kdybych tak měla taky takové štěstí," povzdychla si Mary.

"Víš co? Mám nápad," mrkla na ni Viwian.

Už došly do vesnice a všude bylo plno studentů. Viwi se rozhlédla kolem a za chvíli objevila osobu, kterou hledala. Samozřejmě že Lupin byl zase ve společnosti svých debilních kamarádů, ale to ji momentálně netrápilo. Chtěla udělat radost kamarádce.

"Remusi? Mohl bys na chviličku?" zavolala na něj.

"Co blázníš Viwian Sinerová?!" šeptla Mary. Lupin mezitím došel až k nim.

"Co chceš Viwian?"

"Víš… Myslela jsem… musím si teď na chvilku odskočit a nechci, aby se Mary nudila a tak… nechceš jí dělat společnost? Prosím, prosím," podívala se na něj roztomile.

"Já nevím… chtěli jsem někam jít s klukama," vymlouval se Lupin.

"Skvělý! Máš to u mě! Tak si to užijte děcka," zaradovala se Viwi, strčila Maryianinu ruku do Removy a běžela ke Třem košťatům.

"Ahoj," usmála se Viwi na mladého muže oblečeného v černém, s delšími hnědými vlasy, ověšeného různými přívěšky, který seděl u jednoho stolu v rohu místnosti.

"Čau, krásko," políbil ji na uvítanou.

"Nicolasi, já se na tebe tak děsně těšila. Ten poslední měsíc bez tebe byl děs," usmála se po nějaké době, co jen seděli a mlčeli, Viwi.

"Já taky, kotě, nepůjdem nahoru?" zeptal se a nebo to spíš poručil, jelikož ani nečekal na odpověď a už se zvedal. Viwi ho napodobila a už oba odcházeli do podkrovního pokoje, který Nicolas zamluvil…

"Bylo to super jako vždycky, zlato, ale už budu muset jít," oznámil Nicolas, když už bylo po všem.

"Cože? Už?!"

"Jo, kotě. Fakt sem si to užil, ale bohužel… Jo, a abych nezapomněl, už mi nepiš. Nechci, aby mi tvůj tatík zničil kariéru," řekl, jako by nic, a začal se oblíkat.

"Takže konec?" zeptala se sklíčeně Viwian.

"Už to tak bude, kočko."

"To myslíš vážně?! Vyspíš se se mnou, a pak mě odkopneš?!"

"Ale bylo to hezký, ne?" bránil se.

"Ty hajzle! Ty jeden zastanej hajzle!" začala Viwian křičet a házet po něm všechno, co ji přišlo pod ruku.

Nicolas se radši klidil z pokoje, a tak se Viwi jedním máchnutím hůlky oblíkla a běžela za ním. "Everte Stati! Expelliarmus!" křičela dívka, ale Nicolas kletby úspěšně odrážel.

"Nenávidím tě! Slyšíš?! N-e-n-á-v-i-d-í-m!" volala za ním, ale on už zmizel z dohledu.

Viwi vyběhla z hostince a se zaslzenýma očima běžela směrem k Chroptící chýši, kde si sedla na kámen a rozbrečela se naplno.

"Co se děje, Sinerová?" ozval se hlas. Viwi si utřela oči a otočila se. Za ní stál Black.

"Tys brečela?"

"Ne, Blacku. Jen mi něco spadlo do oka. Mohl bys mi udělat laskavost a odejít?"

"Nechce se mi. Peter někam šel. Lupina si zatáhla do "rande" s Mary a James je s Lily. Nudím se, takže ti budu dělat společnost," řekl prostě a sedl si k ní.

"Řekla sem V-Y-P-A-D-N-I! Chci být sama," štěkla na něj.

"Ne ne, Viwian. Mě neošálíš. Proč si brečela?" nenechal se odbýt.

"Prostě mám depku, no?" nevydržela to a rozbrečela se. Sirius nevěděl, co dělat, a tak ji objal okolo ramen a hladil po vlasech a ona se, kupodivu, nechala. Jen tam seděla a smáčela Siriusovo rameno slzami.

Ten vzal její obličej do rukou a podíval se jí do očí. Pomalu se k ní přibližoval, až ji nakonec políbil. Viwi se chvilku nechala něžně líbat, ale pak se dotrhla.

"Tos neměl dělat. Neměl," zašeptala a utekla.

Viwian si setřela slzy, které ne a ne zmizet, a dala se na cestu do Bradavic.

"Viwi, co se stalo?" chtěla vědět Mary, když doběhla Viwian.

"Mary? Co tu děláš? Neměla si být s Lupinem?" zeptala se druhá dívka a rychle setřela slzy.

"No… byla jsem s Remusem v čajovně, ale přišel Sirius, že se ti něco stalo a že bych za tebou měla jít. Vypadal dost ustaraně," vysvětlila.

"Ach bože… Black! Nemůže mi dát pokoj? Stačí že-" zarazila se Viwi a raději mlčela; cítila, jak se jí do očí zase hrnou slzy.

"Co se stalo? Viwian? Kdo ti co provedl?" zašeptala Mary a objala Viwi kolem ramen.

"Nicolas! Ten parchant mě pustil k vodě," povzdechla si Viwi.

"Cože? To není možný… Víš co, Viw? Přestaň na něj myslet. To bude dobré. Vys** se na něj. Však sou lepší."

"No to jo. A jak ses měla s Lupinem?"

"Super! Viwi, fakt dík. Jsem se ze začátku bála, ale pak jsme si sedli a rozpovídali o tolika věcech! Úžasný!"

"To jsem ráda. Nepůjdem se ještě projít okolo jezera? Je dost brzo," navrhla rudovláska, a tak se dívky procházely okolo jezera a mluvily o ničem a o všem.

"Co to je?" podivila se Viwi, když v ložnici na své posteli objevila pugét rudých růží.

"Nevím. Koukni se třeba tam bude lístek," pokrčila rameny Mary.

"Jo. Hele tady je něco:

Jsi rudé slunce v mých dnech.

Jsi můj jediný dech.

Jsi jak ty růže rudé,

Které jsou mi tak milé.

Máš trny, a přesto si krásná

Proto jsi má jediná láska.

Proto jsi má Rudá růže."

Viwian dočetla a se zvednutým obočím se koukla na Mary.

"Třeba se už Lucius chytl na vějičku a stal se z něho romantik," zasmála se druhá dívka.

"Asi máš pravdu," přidala se Viw. "Nejdem na večeři?"