II. Kapitola

Viwian doběhla na dívčí záchody. Byla tu první den a už toho měla plný zuby! Chtěla pryč! Chtěla zpátky do Krásnohůlek, kde měla své přátele a svoji jedinou lásku... Kriste, jak ona nenáviděla svého otce, který ji sem poslal!

"Viwi? Kde seš?" zaslechla Mary, jak na ni volá, ale neodpověděla. Jen si otřela oči, aby vypadala trochu normálně.

"Ty si brečela?!" vykulila oči, když ji objevila v rohu jednoho záchodků.

"Nééé. To mi jen něco spadlo do oka," snažila se to umluvit Viwi.

"Oki, když nechceš, tak mi nic neříkej, ale kdyby něco, můžeš se mi vypovídat," mrkla na ni Mary a podala jí ruku.

"Jasně," usmála se Viwi mdle. "Hele, ty máš jiný vlasy?!" všimla si Maryininých vlasů. Už nebyly zářivě fialové, ale krátce střižené a zelenomodré.

"Ty to ještě nevíš? Já sem metamorfág," usmála se na ni a vyšla ze záchodků.

"Co máme teď?"

"Lektvary s Křiklounem."

"To je ten páprda, co seděl včera vedle Brumbála při večeři?"

"Jo, je docela v pohodě, když máš nadání na lektvary, nebo jsi z významný rodiny. Takže na mě, Lily, Snapea, Malfoye, Bellatrix a Narcissu Blackovi je milej."

"Počkej! Ještě se v nich nevyznám. Kdo je kdo?"

"Malfoy je ten blonďák ze Zmijozelu, Snape je ten kluk s kterým si seděla na Přeměňování a sestry Blackovi patří do Luciusovy party, stejně jako Snape. Bellatrix je černovláska a Narcissa blondýna. Obě telata na lektvary, ale sou z významné rodiny," odfrkla si Mary.

"Není Sirius taky Black?" podivila se Viwi, že není mezi výpočtem "lektvarové elity".

"Jo, ale je to odvrženec. Pohrdá vlastní rodinou, a když se mu podaří něco uvařit, tak jen zázrakem," zasmála se Mary a Viwi spolu s ní.

Během hovoru došly až do sklepení, kde se konaly lektvary. Přišly právě včas. Křikla pouštěl svoje studenty do učebny.

"Rychle, rychle, děvčate. Hodina už začíná," zahnal Mary a Viwi do učebny. U Viwianina úboru spočinul jeho zrak na jistých partiích déle, než bylo slušné, ale Viwi okamžitě vyhledala jeho pohled a zchladila ho tak vražedným pohledem, že se okamžitě odvrátil a zčervenal. Viwi spokojená sama se sebou si šla sednout za Mary, která jí držela místo.

"Chudák Křikla," šeptla jí se smíchem Mary, která viděla, jak ho Viwian zchladila.

"Dneska si připravíme lektvar Největší touhy, který by se mohl objevit na OVCE," započal profesor hodinu. "Taky bychom tu mohli přivítat vaši novou spolužačku slečnu Siner. Mimochodem, jak se má pan ministr?" otočil se na ni se zájmem.

V lavicích zazněl šum. "Ona se zná s ministrem kouzel?" "Taková coura?"

"Děkuji za optání. Otec se asi opaluje na Kanárech spolu se svojí druhou manželkou," procedila Viwi skrz zuby a její odpověď vyvolala ještě větší šum.

"Sinerová, že je dcera ministra?" "To není možné, aby ministr měl za dceru takového spratka," ozývalo se z okolních lavic a Mary po Viwi hodila tázavý pohled. Ta jí oplatila pohledem na-nic-se-neptej-pak-ti-to-vysvětlím.

"Mládeži," zatleskal Křikla rázně, "to by stačilo. Teď si připravíme ten lektvar. Po dokončení by měl mít tmavě rudou barvu."

První hodina lektvarů byla katastrofa. Vyjma pár jedinců, mezi nimi i Viwian a Mary, se lektvar nepodařil vůbec nikomu, a i když měl Malfoy ještě horší břečku než Black, dostal V, na rozdíl od Siriuse, který měl H.

"To je spravedlnost! Vždyť to mělo být rudé a já to měl světle červené na rozdíl od Malfoye, který ho měl modrý," odfrkl si potichu Sirius cestou od katedry.

Viwi se ušklíbla. Ona měla V. Možná to bylo tím, že byl její preparát bezchybný, ale nepochybovala, že i kdyby ho měla třeba zelený, dostala by protekci.

Už zbývalo jen vyčistit kotlíky a bylo hotovo, ale Viwi dostala nápad. Nenápadně vzala jednu lahvičku a odlila do ní kapku Největší touhy. Jejího počínání si všimla Mary.

"Co blbneš?" šeptla.

"Co ty víš? Třeba se mi to někdy bude hodit," uchechtla se Viwi a strčila lahvičku do hábitu.

"Když myslíš. jdeme na oběd?"

"Jo, už dostávám hlad," přikývla rudovláska a zamířila spolu se spolužačkou na oběd.

"A hele, ministrova dceruška," zastavil Viwian Lucius, když odcházela z jídla spolu s holkami.

"Ty máš co říkat, ani z protekce bych ti dneska nedala jedničku z lektvarů. Vsadím se, že doma kňučíš mamince na klíně a stěžuješ si, jak sou tady na tebe přísní, protože jiným důvodem, než že na profesory tlačí tvůj papá, si nedokážu vysvětlit tvoje Vynikající skoro ze všeho. Ještě že ta stará čarodějnice má trochu rozumu," vrátila mu to Viw.

"Ty," zasyčel nebezpečně Luciuse a přiblížil se k ní, "nevíš, s kým si to zahráváš."

"Ale? Já měla pocit, že vím. Nebo nejsi ty ten arogantní, rozmazlenej všeználek, kterýmu každý leze až do střev?" ušklíbla se.

"Nezahrávej si."

"Nebo co? Bafneš na mě? Zakleješ mě? Bojím, bojím!"

"Ne, já jsem gentleman," zašeptal, popadl Viwian do náruče a políbil ji. Asi tak po minutě, když jejich divadlu přihlížela tak půlka školy, Lucius vzpouzející se Viwi pustil.

"Ty… ty jeden…" neměla slov.

"Copak?" zeptal se a na tváři mu hrál sebejistý úsměv, z kterého se Viwian dělalo zle. Napřáhla se a vrazila mu takovou facku, že mu okamžitě na jeho krásné, bledé pokožce skvělo pět prstů Viwianiny ruky. Několik nebelvírských se pobaveně zachchetlo. Takhle Malfoye ještě nikdo nesetřel.

"Ty couro!" vykřikl a pozdvihl hůlku, ale někdo vstoupil mezi Viwian a Malfoye. Byl to Black.

"Nech ji na pokoji," řekl.

"Nepleť se do toho, ty lůzo!" zasyčel Malfoy nebezpečně.

"Nebo co? Nenechám Malfoye, aby ubližoval nějaké dívce."

"Vypadni, Blacku. Nikdo tě o pomoc nežádal, tak si tu nehraj na spasitele nebohých panen a radši vypadni. S Malfoyem si to vyřídím sama," štěkla na něj Viwi také už připravená k boji.

"Nenechám moji spolužačku zmrzačit," trval dál na svém.

"Když myslíš, varovala sem tě," řekla Viw a, aniž by to zaregistroval, jedním mávnutím hůlky ho odhodila o pět metrů dál.

Teď už mezi soubojem mezi ní a Luciuse už nic nepřekáželo.

Vlastně něco ano. "Co se tu děje?" ozvalo se od vstupní brány.

Všichni, včetně Viwi a Luciuse, se otočili směrem po hlasu. U brány stál ministr kouzel Klement Cretin (překl. kterén) a nevraživě se díval na ty dva nepřátele. Respektive na Viwian. Luciuse si ani moc nevšímal.

"Nic, otče. Jen sme tady s panem Malfoyem měli přátelskou rozepři," řekla vztekle a schovala hůlku.

"Opravdu? Tak to nás, pane Malfoyi, budete muset omluvit. Vracím se z dovolené, a tak jsem si říkal, že se podívám, jak se mé dcerce daří v nově škole. Omluvíte nás?" otočil se zdvořile na Luciuse.

"Ale jistě, pane ministře," uklonil se dotazovaný a už se sklidil z pole.

"To máš dobrý, ale co když tvoje dceruška o žádnou rozpravu nestojí, a tím míň o rozpravu se svým otcem!" odsekla a přes dav vyjevených studentů si rázně rozrážela cestu k nebelvírské koleji.

"Uf, ten mě zase vytočil!" Viwi svalila se znaveně do křesla ve spolčence.

"Myslíš Mlafoye nebo Cretina?" zeptala se Mary, která se svalila do druhého křesla.

"Oba, i když fotr mě vytočil asi víc."

"To věřím. Co mezi váma vlastně visí?"

"Jednou ti to povím," mávla Viw znaveně rukou. "Ale teď by sme už měli jít na… co vlastně máme?" zamluvila Maryinu otázku.

"Obranu. Měli bychom si pohnout."

"Jo, jdeme," rozhodla se Viwian zvednout. Radši hodina než znovu potkat otce.