I. Kapitola

Viwi se rychle najedla a hned zmizela z Velké síně. Nechtěla tam být ani o minutu déle. Už stačilo, že sem musela vůbec jít. Do takové pakárny, která se vůbec nemohla rovnat prestižní škole v Krásnohůlkách.

Když byla venku ze síně, uvědomila si, že neví kam jít.

"Achjo, tak holt počkám než půjde někdo z mojí koleje," povzdechla si a sedla si na zem k jedné soše.

Za chvíli se naštěstí začali hrnout studenti a nemálo jich bylo i z Nebelvíru. Viwian se nenápadně zařadila do hloučku a nechala se odvést do své koleje.

Tam rychle zapadla do ložnic pro sedmý ročník a začala se chystat ke spaní. Naštěstí tu byl její kufr, který nechala ve vstupní síni. Vytáhla svoje oblíbené černé pyžamo a snažila se nevnímat svoje nové spolubydlící, které zrovna za družného hovoru přišly.

"Ahoj, já jsem Lily," usmála se jedna z nich - zrzka.

Viwi by je ráda ignorovala, ale nějak jí došlo, že s nimi bude bydlet celý jeden rok a absolutní ignorance nebyla možná.

"Čau, já sem Viwian, pro kámoše Viwi," zabrblala na půl úst a dál se věnovala vybalování.

Ostatní dívky se jí taky představily. Malá bruneta s veselým kukučem byla Kate, vysoká blondýna Jane, bledá černovláska Miriam a poslední její spolubydlící byla Mary, která měla vlasy obarvené na fialovo.

Viwi holky nechala, ať se jí představí, ale pak dala jasně najevo, že už nemá chuť na žádné další rozmluvy, a lehla si zády k dívkám.

Ráno vstala a připadala si, jako by ji přejel buldozer. "No, snad si na tyhle postele někdy zvyknu," povzdechla si a šla do koupelny. Ostatní dívky ještě spokojeně oddychovaly, a tak si mohla v klidu užít svoji ranní sprchu.

Viwi přišla do pokoje a její spolužačky se začaly probírat. "Dobrej," houkla na ně a začala se přehrabovat v kufru.

"Co bych si tak mohla vzít?" mumlala si sama pro sebe.

"Co řešíš? Vždyť máme uniformu a ta je furt stejná!" podivila se Lily.

"Myslíš tuhle hrůzu?! Ani náhodou! Jen bych to mohla trochu vylepšit…" přemýšlela nahlas, jak by to vylepšila, a už měla v rukou nůžky. Sukni dlouhou po kolena střihla sotva pod zadek, připíchla na to pecky se znakama, Košili taky trochu ustřihla a zapla si ji jen na tři prostřední knoflíky. Kravatu nechala volně viset.

"Hábit se taky musí nosit?" zeptala se zoufale holek, které vykuleně koukaly na její počínání.

"Ehm, tak to je něco. Jo, měla by sis ho vzít," kývla Mary zaraženě.

"Okey, když to jinak nejde," povzdechla si a už mávala hůlkou. Odstranila z něho nebelvírský znak a taky límec na hoře. Naopak po obou stranách udělala velké rozparky, které dalším mávnutím přišpendlila spínacíma špendlíkama.

"Wau, tak za tohle tě McGonagallová zabije," vydechly holky sborově, když viděly konec jejího počínání.

"Hm… ještě si vezmu glády," řekla zamyšleně a už si šněrovala černé vojenské boty do půl lýtek. Ještě si rudě nalakovala svoje dlouhé nehty a dala si tmavě červené stíny a byla připravena.

Sešla spolu s holkami do Velké síně, kde najednou zavládlo úplné ticho. Všichni koukali po extravagantní Viwian.

"Co je?" řekla jako by nic a šla rovnou k nebelvírskému stolu. Nerozhodně se zastavila. Kam si sednout? S těmi blbci se jí sedět nechtělo.

"Nechceš si sednout k nám? Myslím že u těch blbců," mávla Mary směrem k Pobertům, "by se ti sedět nechtělo," řekla jí jako by četla její myšlenky.

"Ok. Máš pravdu; radši s váma než s nima."

Po snídani se Viwi vydala na první hodinu - Přeměňování.

Viwian spolu se spolužačkami vstoupila do učebny přeměňování, kde už byla většina žáků. Viwi bohužel už nezbývalo nic jiného, než si sednout dopředu vedle kluka s černými mastnými vlasy.

Ten po ní akorát hodil znechucený pohled a dál se věnoval nějaké knize.

Viwi se pohodlně usadila, hodila si nohy na lavici a do uší si dala svoji mp3 opatřenou proti magickému rušení. Zavřela oči a zaposlouchala se do lahodných tónů Mansona.

"Slečno? Vnímáte mě?" slyšela potichu nakvašený hlas. Líně otevřela oči a doslova se lekla. Přímo před ní se tyčila profesorka McGonagallová.

"Ježda! To se takhle dělá? Strašit po ránu lidi tak děsným ksichtem?" vyjekla Viwian drze a skoro celá třída vybuchla smíchy.

"Co si to dovolujete?! Nejenže nedbáte na školní řád a váš úbor spíš vypadá jak maska na Halloween. K tomu všemu jste ještě drzá! To je neslýchané! Odebírám Nebelvíru 50 bodů!" v řadách nebelvírských to nesouhlasně zamručelo, ale Viwi to pravděpodobně bylo jedno.

"Jak je libo, a teď, když už jste si na mě vylila svůj komplex, byste mohla odkráčet?" nasadila tomu všemu korunu.

"Tak to ne, slečno! Tady nejsme v nějaké holubníku! Já vás naučím poslušnosti. Po celý zbytek týdnu máte školný trest! V osm večer se budete hlásit u mě v kabinetě," ukončila profesorka debatu a odkráčela za katedru.

"Dnes si zopakujeme látku z šestého ročníku…"

"Teda, Viwi! Myslím, že jsi překonala rekord. Takhle rychle nedostali trest ani Black s Potterem, a to už je co říct," hvízdla po hodině Mary.

"To je mi fuk. Stejně za tou starou rašplí nepůjdu," mávla rukou Viw.

"To myslíš vážně?? McGonagallka tě zabije," řekla Mary s vykulenýma očima.

"Ať. Já sem sem nechtěla, a tak nebudu ani nikoho poslouchat," pokrčila rameny.

"A proč tu teda si?" zeptal se Black, který zaslechl konec rozhovoru.

"Do toho ti nic není. Doporučuji ti, aby sis hleděl svého," odsekla Viwi a hodila po něm vražedný pohled.

"Nebo co?"

"Nebo si už nikdy nebudeš moci zašu***," řekla a odpochodovala pryč.

"Mimochodem, chtěl jsem ti pogratulovat. Máš nejrychlejší trest v historii Bradavic," zavolal za ní ještě Sirius.

Poznámka betareaderky: Přísahám, že někomu omlátím Y o hlavu!! Pak si tu možná někdo zapamatuje, že holky, dívky a spolužačky skutečně nejsou mužského životného rodu!!!

Taky rezignuju na opravování všech nespisovných výrazů. Musela bych pak vraždit. Ti, kteří mají nějaký jazykový cit, budou muset hromadu překousnout. O přímé řeči nemluvím. Je mi líto, jestli z toho někdo dostane infarkt, ale proužky mi fakt nesluší :)